O Elly

Ani památky po zaprášených pustinách, tragických osudech bídných vesničanů, dojemných dětských kukadlech či všudypřítomné poetické symbolice. Farhadi se pokusil o převrat v íránské kinematografii a natočil psychologické drama, které se dlouho tváří jako hollywoodský thriller. Vidíme moderní Írán, společnost, která se na první pohled neliší od té naší. Mladí lidé střední vrstvy, kteří se oblékají, baví, užívají všech radostí života stejně jako my. Ženy už nejsou poslušné, nesvéprávné marionetky, zahalené po špičku nosu nekonečnou metráží látky, ale vzdělané, mužům rovné myslící bytosti. Jenže v nábožensky fanatickém státě to nikdo, komu je život milý nesmí s liberálností přehánět. Farhadi si je toho dobře vědom, proto podržel politický podtext na uzdě a v závěru raději přeskočil rapidně žánry a napínavě vybudovanou zápletku zlikvidoval zatuchlými mravními výčitkami. Musel prostě své hrdiny za jejich západní životní styl pokárat, nechat je stanout nad propastí mezi modernem a tradicí a polapit je do sítě morálních dilemat. Protože takové je i v 21. století žalostné jádro Íránu, kde cenzura čouhá z každého kanálu a cesta za mříže je neuvěřitelně snadná. (05.12.2011)

Perfektně rozehrané konverzační drama, v němž už je patrná režisérova silná schopnost vybírat si provokativní náměty a nikoho z hlavních představitelů nešetřit. Níže se tu v jednom komentáři praví, že se v závěru režisér něčeho bojí a hrdiny nechává sebezpytovat snad z politických důvodů, aby to mohlo projít "revolučně-kulturní" cenzurou. Já si ale myslím, že to sebezpytování nemá s podobnými důvody nic společného. Nikdo z hrdinů se nesebezpytuje za to, že by snad žili o něco moderněji, a tudíž blíže našemu euro-americkému modelu, a za to si pak sypali popel na hlavu. Došlo k tragédii, za kterou je třeba nést zodpovědnost a která rozkrývá určité podhoubí specifik nahlížení na milostný život v íránské společnosti, který v mnohém vychází z nějaké historické tradice a nejen z hlav duchovních... Jen by mě osobně zajímalo, zdali si ženy v Íránu nesundávají šátek ani v soukromí domova, a je-li toto ve filmu nějak poplatné předepsané "duchovní etiketě". (19.02.2012)

Typický Farhadi. Pomaličky a citlivo rozpracováva príbeh, ktorý stavia na základných ľudských prejavoch. Na civilnosti a hereckom prejave a zároveň v sebe nesie akýsi skrytí smútok a melanchóliu. Jeho filmy mám rád. Ťahajú ma do sveta, kde nič nie je ľahké a kde akékoľvek drobné rozhodnutie môže mať nedobré následky. Je to akási óda na život. Snaha nájsť tam niečo silné a skutočné. Hoci samotná téma má toho pramálo spoločného s niečim krásnym. Kamaráti a dialógy. Šum mora, ktorý ako zlovestný umieračik začne výrazne liezť na mozog a akási snaha pochopiť, prežiť a akceptovať pocit, ktorý nastal a nikdy už nezmizne. Zanechalo dojem. Golshifteh Farahani si zaslúži viac takýchto rolí. (19.04.2019)

Natočené je to skvěle, herci hrají taky dost dobře, ale problém je v příběhu. Samotný námět je zajímavý a mohl by ve filmovém podání vypadat dost dobře. Jenže tady se to bohužel strašně vleče a vůbec to není silné. Nedokáže to udržet nějaké napětí, protože se to prostě vleče. A když už přijde zajímavá část, skončí to. Někomu tenhle styl vyprávění sedne, mě bohužel ne. Ale kromě příběhové stránky je ten film dobrý. Takže 3* (10.06.2018)

Není to snímek strhující v americkém stylu, kdy Američané by z toho nejspíš udělali pořádně nabušený thriller, ale je to snímek, který je vedený v celkem lidské rovině, ale přesto zde je napětí z toho, že očekáváte, jak se lidé zachovají a jaká je pravda. Írán opět prokazuje, že má velmi schopné filmaře. (11.07.2017)