Obsahy(1)
Doktorka Eliška, která v dětství slýchávala legendu o Vlčím vrchu má problémy s muži a opět se s jedním rozejde. Rozhodne se, že pojede stopem a třeba nějakého chlapa najde a seznámí se s někým. Její nejlepší kamarádka Kamila jí jednou dovede na vrch, kde se odehrála legenda a Eliška je fascinovaná, že stojí na místě, o kterém snila jako malá holčička. Najednou Kamila zmizí… Eliška se ocitá v zvláštním světe plný záhad, temnoty a děsivých míst a zvuků. Vydá se hledat Kamilu, ale stále ji nemůže najít. Dějem se proplétají historické scény z legendy, které si Eliška představuje a setkává se se zvláštními postavami, které jí nechtějí prozradit Tajemství, o kterém všichni mluví. Eliška je nucena hrát s nimi hru, ale ani neví, o čem hra je a jak se hraje. Pořád se snaží najít smysl Tajemství a konce legendy. Začíná být zoufalá, když se kolem ní objevují samé záhadné postavy, které ji jen děsí a vyprávějí cosi o šifře, kterou musí Eliška vyluštit, aby přišla na kloub onu Tajemství. Vlčí vrch je proslulý lidmi trpícími Lykantropií, což je jedna z podob schizofrenie, kdy se člověk stává vlkem a jako v dějinách, vraždí lidi. Eliška je obviněna policisty z vraždy svého přítele z Hospůdky, který ji prozradil, že jisté Tajemství existuje a kdyby mohl, řekl by jí, o co jde…ale nemůže.. Eliška stále vidí Jana a jeho ženu Anežku- hlavní postavy legendy o Vlčím vrchu. Jako malá si představovala, že je Anežka, kterou miluje Jan…statečný čaroděj z pohanských kmenů…o čemž ale Anežka vůbec neví… Stále se Eliška ocitá ve svých představách a naději, že se nakonec Tajemství dozví a že zjistí, co znamená její šifra. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Tajemství určitě získává body za jednoduše, ale působivě vytvořenou a nasvícenou scénu, občasný humor a pointu, kterou může tvůrcům leckterý spisovatel závidět, neboť likviduje jakoukoliv nelogičnost předchozího děje. Hudba i texty písní nejsou špatné, ale zase až tak mě neoslovily. Jediné, co pro mě z toho představení výrazněji trčelo, byly některé příliš knižní věty – který obyčejný člověk bude hlasitě deklamovat, jak byla jeho dětská láska čistá apod. ()
Dlouho jsem ani nechtěla vědět, co má Landa za Tajemství, ale nakonec mi to nedalo. Ačkoli se zcela míjím s žánrem - muzikály nejsou můj šálek čaje - i s Landou, tohle se myšlenkově povedlo, takže pro mě poslech songů nebyl ani tak velkým utrpením. Jediná písnička, která za něco stála, byla ta úvodní. Pak už to šlo po hudební stránce do kytek. No a to, že člověk potřebuje mýtus, aby se dokázal aspoň trošku zorientovat ve věcech, které ho přesahují, říkám už dlouho. ()
Herr Landa nezvlád ty různý dějový odbočky v podobě snů a představ Elišky, to nebavilo, nudilo a hlavně ubíralo na dynamice hlavního příběhu, který sám o sobě byl orginální a celkem i napínavý. Muzika až na dvě skladby stála za hovno. Z hercozpěváků mě velmi zaujala Lucie Vondráčková. To, že Lucka je krásná holka vím dávno, ale že dokáže zaujmout na prknech, která znamenají svět i po herecký stránce, to jsem vážně nečekal. Závěr se docela povedl na jedno podívání na DVD dobrý, ale love za živáč v divadle bych za to nedal. ()
Díky skvělému muzikálu Krysař, který jsem viděl už několikrát až se mě písničky samy zpívaly v hlavě a nemoh jsem se jich zbavit jsem zapátral po dalším Landově muzikálu a teď mám stejný problém:) Skvěle promyšlený příběh mě na první shlédnutí i s písničkami nebral, ale závěra celá pointa mě naprosto dostaly. Po druhém shlédnutí jsem si všímal různých náznaků a detailů, více vnímal textty písní a vzalo mě to ještě více. Písničky se mě opět dostaly pod kůži a znějí stále v hlavě. Musím vyzdvihnout Lucii Vondráčkovou a Jiřího Langmajera, kteří byli opravdu skvělí. Na tak malém prostoru se skromnými kulisami rozehrát takové divadlo, klobouk dolů. ()
Příběh kvalitativně asi o dvě třídy výš než Krysař. Landa pochopil, že muzikál se nedá vystavět jen na dvou melodiích a dobře pracuje s hudebními doprovody a vokály. Hudba je ryze muzikálová, ale ne lacině podbízivá. Ale hlavně struktura příběhu, do níž pronikneme až na samém konci, kdy se odhaluje, že se jedná vlastně o čtyři časoprostorově rozrůzněné linie, které jsou do sebe poskládány jako panenky matrijošky, je přinejmenším fascinující. Ve filmu jde o poměrně prověřenou metodu, ale v divadelním a muzikálním představení jde o něco ojedinělého. Paradoxně je největší slabinou absolvent FAMU Daniel Landa, který prostě hrát neumí a jeho patetická, strnulá gesta spíš otravují. Na druhou stranu je na pódiu všehovšudy chvíli, takže se to ztratí. ()
Zajímavosti (1)
- Muzikál režírovala manželka Daniela Landy, Mirjam. (Duoscop)
Reklama