Iluzionista

Naprostou náhodou jsem ve Varech narazil na "poslední" film mého oblíbence Tatiho. To co jsem spatřil mne takřka dojalo - Tati se opět prohází po stříbrném plátně svým nezamněnitelným dlouhonohým pohybem. Tematicky se zabývá velmi podobným příběhem jako Chaplin ve Světlech ramp. Na rozdíl od Chaplina si však svůj snímek už sám nezrežíroval, a tak dnes můžeme být vděční pouze za film, ve kterém Tati jako by skutečně hrál, ale jeho režijní genialita komponující velké celky s dějem zjevujícím se takřka mimoděk, je ta tam.Sylvain Chomet skládá velkému umělci poctu, ale ne příliš doslovnou. Nechává se strhnout poetikou příběhu a nesnaží se Tatiho nijak napodobovat. Je to regulérní přístup, ale nemohl jsem se u sledování zbavit neustálého přemýšlení jak by Tati tu kterou scénu asi natočil. (06.09.2010)

Příběh bohužel vydá tak akorát na opulentní dvacetiminutovku, takže přes veškerou jeho krasosmutnost je ta hodina navíc velkou přítěží. Zato po výtvarné stránce se jedná o divokou orgii, Chometův talent pro karikaturu spojenou s nostalgií je nebetyčný a strefuje se mi přesně do skusu. Takže za natahované krasosmutnění slabší trojka, za obrázky pětka, dohromady taková slabší čtyřka. (15.07.2011)

Kromě pořád stejně uchvacující vyšperkované animace nemá Iluzionista moc z toho, co se mi líbilo na Triu z Belleville - jmenovitě výborný kabaretní/jazzový/swingový soundtrack (jeden z mých vůbec nejoblíbenějších), důvtipně vymyšlená zápletka, specifická poetičnost, ale i dávka nadsázky. Iluzionista oplývá podobnou poetickou atmosférou, z čehož těží především, ale chybí mi tu lepší nápad, který by film dokázal táhnout dopředu. Stejně tak vymizela nadsázka, vystřídána jen a jen sklíčenou náladou deštivých večerů. Ani nápaditost bellevillovského soundtracku se neopakuje. Takže jednoduše a zkrátka, Iluzionista je pěkný, ale za Triem z Belleville u mě značně pokulhává... (24.06.2011)

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? (21.09.2018)

Chomet svojí technikou dokazuje, že se dokážou natočit animáky i takové, kde se na Vás z obrazovky nevalí žádné potrhlé 3D příšerky s ulítlým dějem, nýbrž dokonale zpracované postavičky, věrohodně ztvárněné prostředí a lehce plynoucí příběhy se špetkou humoru i posmutnělosti. Společně s Triem pro mě jednoznačně nejlepší filmy tohoto druhu. (15.03.2011)