Iron Man 3

Snaživý Favreau po uvedomelo rozkošníckej jednotke a rozpačito uondanej dvojke prenechal (resp. musel prenechať) štafetu hravému Blackovi a ten predviedol sympaticky nostalgický návrat ku koreňom vlastnej tvorby. Iron Mana naozaj dekonštruje a jeho univerzum vtipne podkopáva. Z egocentrického hoväda utápajúceho sa v psychických súžobách spravil ľudskú bytosť/oddaného partnera ktorá však stále nezabúda hláškovať a robiť si zo seba prdel. Kovový super-oblek je vysadený na druhú koľaj a slúži len ako nástroj na upevenie čiastkových (dramatizačných i sebaparodujúcich) bodov fabule. Slovo opäť dostáva Tonyho dôvtipnosť - kedy rovnako ako pri jeho zrode - si musí vypomôcť s tým, čo má zrovna po ruke a do problémov sa vrhnúť po hlave ako za starých časov. Shane slušne odignoroval komiksové konvencie, v niektorých úsekoch podarene sparafrázoval svoje najväčšie scenáristické majsterštyky ("Lethal Weapon", "Last Boy Scout") a predložil uvoľnené a hlavne svojrázne zakončenie ironmanovskej trilógie. (02.09.2013)

Ben mě tentokrát docela rozesmál. Takového ňoumu s íkvé šumící trávy jsem ho viděla hrát poprvé. Film každopádně nadupaný akčností. Scénář vyšperkovaný k dokonalosti. Takže co víc si přát než vlézt pod deku, hodit nožky na stůl a užít si tu jízdu. Hlavní záporák se povedl mimořádně dobře. Dokázal Papričku nažhavit, což slavného mechanika Tonyho přirozeně nakrklo. Líbily se mi dějové zvraty, kdy jeden začal doufat v zajímavý, nedobrý konec, pobavilo množství hlášek a ta hudba... (09.04.2016)

Tak trochu jsem to čekal a stejně jsem za to rád. Hlavní hvězdou třetího dílu Iron Mana je nakonec právě Shane Black, který si s železňákem padnul do noty, jako nikdo před ním. Trailery lákaly k potemnělým stezkám, vyšlapaným Temným rytířem, ale výsledek je nakonec ten nejvíce osvěžující letní mix velkolepého blockbusterového dobrodružství. Přes dvě hodiny jsem obdivoval, jak Black dává osobní závody v tom, zda-li bude lepší scénárista, nebo režisér, aniž by přitom slevil z nároků na nejzábavnější postavu marvelovského světa a pere to do diváka se suverenitou, která je u člověka, který za kamerou stojí teprve podruhé, obdivuhodná. Iron Man přestal být piedestalem Downeyho ega a namísto toho je pevně sevřen v příběhu, který funguje ve všech oblastech, aniž by se některá z nich zásadněji vylučovala. Od parádních dialogů, perfektních postav, skvělé akce a emoční smršti. Třeba ta epizoda s malým klukem, kde se setkávají dva techničtí nadšenci, prostě divákovi připomene, že někteří z nás nikdy nevyrostou. A ta netradiční love story… když je to pak osobní, i tu akci prostě vnímáte krapet jinak, navíc poctivě, bez obleku. Mám chuť sypat superlativa jako málokdy předtím, ale tak aspoň jednu jedinou (ale pro mě možná docela zásadní) výtku si dovolím: co do ultimátnosti akce je přepadení Starkova domu přeci jen o chlup lepší, než závěr, takže akční orgasmus přijde krapet dřív. Jinak díky Shane, za všechno. A díky Marvele za to, že máš odvahu svěřovat svá dítka nekonvenčním tvůrcům. (Co na to Asgardský bůh v rukou Alana Taylora?) (03.05.2013)

Po řádění Avengers, které bylo velkolepé, ale emocionálně nezasáhlo, jde o příjemnou snahu dodat marvelovské komiksové adaptaci lidskost. Třetí Iron Man je filmem, který dělá (záměrně) chyby. U Blacka jsme na osvěžující upřímnost hrdinů a prohřešky proti žánru zvyklí, film za 200 milionů ale jeho nadhledu poskytuje nečekaný kontext, což vede k většímu obdivu a údivu (u velkolepého akčního finále užití jistých sebeparodických prostředků zpravidla nečekáte). Na nižší úrovni chybuje také protagonista. Tony Stark se třetinu filmu chtě nechtě musí obejít bez rozptylujících technologických hraček, což ho nutí spoléhat se na vlastní důvtip a pomoc druhých. Svou identitu očišťuje od mediálních nánosů (přičemž není jedinou filmovou obětí mediální re-konstrukce reality) a shazuje superhrdinské břímě, hlavní příčinu jeho úzkostných stavů. Do doby před nadvládou technologií se film vrací také oživováním – a zároveň relativizací – westernového mýtu (namísto romantického osidlování západu je připomenut masakr u Sand Creek, Stark nemá problém vzít na sebe nejdříve indiánské pončo a posléze kovbojský klobouk). Větší důraz na lidský faktor Blackovi umožnil vystavět film jako řetěz buddy movie kolaborací. Stark má stále na blízku stroj nebo člověka, na němž si může cvičit svůj ostrovtip (Jarvis, Harley, Rhodes) a dokazovat svou převahu. Přes všechna zaškobrtnutí, přes prohlášení, že tentokrát půjde o osobní mstu, zůstává pravým americkým hrdinou, který vás dokáže se šarmantním úsměvem a suchou hláškou na rtech přesvědčit o nezbytnosti použití zbraní hromadného ničení. Příliš neokázalý rozjezd (na film tohoto formátu), natahované akční scény, nevyužitý voice-over (na pomezí filmů Woodyho Allena a filmů noir) a občas násilná snaha o vtipnost jsou v konečném součtu jen drobné nedostatky letní zábavy, kterou vnímám především jako velký návrat Shanea Blacka. Místy jsem měl pocit, že jsem se časem propadnul do devadesátých let a sleduji některý z tehdejších audiovizuálních návodů, jak chytře a nápaditě točit akční komedie. Jon Favreau může klidně zůstat ležet na lůžku a užívat si Panství Downton. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, ScarPoul (13.05.2013)

Tony Stark je v Blackově pojetí dalším z jeho drsných hrdinů, kteří sice prožívají zásadní osobní problémy a nejsou zrovna reprezentanti vysoké sociální inteligence, ale umí si ze sebe soustavně utahovat a ve správnou chvíli potlačit svoje ego a pustit se do těch nejbláznivějších kousků s radostí malých kluků vrhajících se do nebezpečí, protože je to děsná zábava. Prostě... The Last Boy Stark. Více viz Douglasovy poznámky. (03.05.2013)