Sin Nombre

O specifickou atmosféru filmu se podstatnou měrou postarala i pozoruhodná muzika, která si přinejmenším zaslouží ***** a dále úspěšným spojením obrazů, v nichž dominují pouliční gangy s hodně barvitou škálou záběrů zákoutí a nehostinných míst zdejší mexické krajiny s pachem krve plného násilí a uvěřitelně ztvárněnými prvky sociální bídy těch nejchudších, kteří celý život hledají a poté čekají na svojí šanci kdesi v Americe, což dokresluje tvář současné Latinské Ameriky. Je zde i zajímavé herecké obsazení, kde především zaujmou hlavní postavy Casper a Sayra. Přestože film občas působí jako dokumentaristická stylizace, tak to nemění nic na věci, že film činí ve své žánrové poloze vpravdě dílo nevšední. (09.05.2010)

Rozhodně to není příjemný film ke koukání. Spíš hnusný a depresivní... Obvykle se podobně pojatým filmům říká "naturalistický", což (v případě, že to znamená vykreslení života "jak je") sedí docela přesně. Život určité komunity - pouličního gangu - se všemi jejími zvyklostmi a zákonitostmi, nevýjimaje násilí, je zde podán velmi přesvědčivě. Příběh gangstera Caspera se navíc v určitou chvíli protne s příběhem uprchlíků směřujících na střeše vlaku do vysněných USA a dohromady pak vytvářejí obrázek neutěšené situace v jedné z nejneklidnějších zemí střední a jižní Ameriky. Fukunagův debut je v tomto směru velmi vyzrálý; je přesvědčivý a vybízí k přemýšlení o možnostech přežívání v životním prostoru, jehož základní charakteristikou je přílišná omezenost (tj. nedostatek vzdělání a příležitostí k jakékoli seberealizaci mimo gang, chudoba, permanentní ohrožení na životě apod.). Po technické stránce nelze filmu nic vytknout. Chyběla mi jediná věc: Lepší naznačení motivace jednotlivých postav. Mohu se celkem bez problémů domýšlet, proč lidé houfně prchají z Hondurasu do Států, ale rád bych také lépe pochopil motivace a ideologický základ oněch pouličních gangů. Globálně sice mohu chápat vstup do takového gangu jako "alternativu" k neperspektivnímu živoření na ulici, ale to mi nestačí. To je ale jen detail, který nijak neumenšuje "zážitek" z filmu, který je čistým příkladem existenciálního dramatu. (23.05.2011)

Ak si chcete zaškatuľkovať pojem festivalový nezávislý film, pozrite si Sin Nombre. Je tak hyperrealisticky natočený, že si o uvedenie na festivale hovorí aj bez toho, aby o ňom vedeli aj veľké distribučné ryby. V kontraste s touto realistickosťou je slabšia dejová línia, nie úplne najlogickejšie chovanie postáv v jednotlivých situáciách a ona osudová deus ex machina náhoda na začiatku filmu, ktorá spustí reťaz nadchádzajúcich udalostí. Tri hviezdy namiesto štyroch dávam iba preto, že som si istý, že Fukunaga nám v budúcnosti ponúkne určite ešte viac scenáristicky vyladené realistické pecky. (27.06.2012)

Vizuálně je to možná fajn, příběhově mě to ovšem docela minulo. Máme tu brutalitu pouličních gangů, snahu dostat se za hranice i několik zmařených lidských osudů. Mezi tím vypráví debutující režisér milostný příběh mladého gangstera a dospívající dívky, který ve své druhé polovině přestává být zajímavý a začne být hodně předvídatelný. Vše odstartuje porušení základního pravidla gangu – jeden píchl druhého. A pokračuje snahou imigrantů dostat se do Spojených států na střechách vlaku. V kulisách často zpustošených měst se tak kloubí sociální drama, milostný příběh i thriller, nic však i přes solidní autenticitu neposadí diváka na zadek. Vadila mi i pasivita některých postav, ve finále tak leccos schematicky ústí tam, kam leckterý prokalkulovaný kousek let minulých. Snímek jsem navíc bohužel viděl v dost mizerném českém dabingu, což výsledném dojmu moc nepřidá. (12.06.2014)