Sin Nombre

Rozhodně to není příjemný film ke koukání. Spíš hnusný a depresivní... Obvykle se podobně pojatým filmům říká "naturalistický", což (v případě, že to znamená vykreslení života "jak je") sedí docela přesně. Život určité komunity - pouličního gangu - se všemi jejími zvyklostmi a zákonitostmi, nevýjimaje násilí, je zde podán velmi přesvědčivě. Příběh gangstera Caspera se navíc v určitou chvíli protne s příběhem uprchlíků směřujících na střeše vlaku do vysněných USA a dohromady pak vytvářejí obrázek neutěšené situace v jedné z nejneklidnějších zemí střední a jižní Ameriky. Fukunagův debut je v tomto směru velmi vyzrálý; je přesvědčivý a vybízí k přemýšlení o možnostech přežívání v životním prostoru, jehož základní charakteristikou je přílišná omezenost (tj. nedostatek vzdělání a příležitostí k jakékoli seberealizaci mimo gang, chudoba, permanentní ohrožení na životě apod.). Po technické stránce nelze filmu nic vytknout. Chyběla mi jediná věc: Lepší naznačení motivace jednotlivých postav. Mohu se celkem bez problémů domýšlet, proč lidé houfně prchají z Hondurasu do Států, ale rád bych také lépe pochopil motivace a ideologický základ oněch pouličních gangů. Globálně sice mohu chápat vstup do takového gangu jako "alternativu" k neperspektivnímu živoření na ulici, ale to mi nestačí. To je ale jen detail, který nijak neumenšuje "zážitek" z filmu, který je čistým příkladem existenciálního dramatu. (23.05.2011)

Vizuálně je to možná fajn, příběhově mě to ovšem docela minulo. Máme tu brutalitu pouličních gangů, snahu dostat se za hranice i několik zmařených lidských osudů. Mezi tím vypráví debutující režisér milostný příběh mladého gangstera a dospívající dívky, který ve své druhé polovině přestává být zajímavý a začne být hodně předvídatelný. Vše odstartuje porušení základního pravidla gangu – jeden píchl druhého. A pokračuje snahou imigrantů dostat se do Spojených států na střechách vlaku. V kulisách často zpustošených měst se tak kloubí sociální drama, milostný příběh i thriller, nic však i přes solidní autenticitu neposadí diváka na zadek. Vadila mi i pasivita některých postav, ve finále tak leccos schematicky ústí tam, kam leckterý prokalkulovaný kousek let minulých. Snímek jsem navíc bohužel viděl v dost mizerném českém dabingu, což výsledném dojmu moc nepřidá. (12.06.2014)

Cesta za americkým snom vedie mexickou nočnou morou, tvrdí nám Fukunaga vo svojom debute. A nie je tomu ani ťažké uveriť, obzvlášť pri hodnovernom až dokumentárnom čerpaní z juhoamerických reálií. Moderný trýznivý romantický western s ustálenou štylistikou obrazu (pohľadnicové momentky, magická príroda a drsné prostredie gangov) a solídnym tempom trpí len slabou rozpracovanosťou charakterov a vopred nalinkovaným dejom - na scenári sa zjavne šetrilo o trochu viac, než bolo nutné. Talent je však poznať zdiaľky a i napriek striktnej konzervatívnosti v naratívnom prístupe je to vyzretý nadpriemer. Neuhranie, ale zaujme. 75% Po druhom zhliadnutí: Predvídateľná rozprávka odohrávajúca sa vo fotogenickom prostredí, ktorá je ako sociálny komentár zakonzervovaná v mantineloch snahy o bipolárne žánrové rozprávanie. V anotácii zmieňovaná suverénna kontrola nad príbehom a obrazom v skutočnosti značí striktne lineárny koridorový priebeh s vopred jasným vyústením, ktorý nie je ani komplexný, ani nepredstiera problémy na ktoré dosiaľ nebolo upozornené, ani na ne nehľadá adekvátne riešenia. Zostáva len solídny priemer, ktorý svojou „jednohubkovitosťou“ neprivádza diváka k hlbšiemu zamysleniu nad situáciou ani neposkytuje dostatok zaujímavých ozvláštnení. 60% (05.09.2014)

Když už tu musí být to procentuální (nebo chcete-li hvězdičkové) hodnocení, tak možná bych Sin Nombre ty 4 hvězdy dal, ale ... Ale příjde mi to celé trochu přeceněné (= no jo, Karlovarské haló a vděčné tleskání tamějšího publika za cokoliv alespoň trochu snesitelného). Samozřejmě je Sin Nombre vyvážený film s délkou tak akorát aby nezačal nudit. Příběh má smysl, vykreslení uprchlické reality je (asi) dobré - viděl jsem už nějaké dokumenty o této problematice ... Jenže pouze dobré, nikoliv vynikající a strhující. Povídačky o úžasném vizuálu jsou zcestné, jelikož jde pouze o pár záběrů na (pro středoevropana) exotickou přírodu. Každopádně držím panu Fukanagovi palce a těším se na jeho další, třeba americké, projekty. 70% pro film, jehož návštěva je rozhodně smysluplnější než návštěva téměř čehokoliv natočeného letos "zlatými českými ručičkami". (28.08.2009)

Mexický Vlak dětství a naděje. O to první nenávratně přicházejí, to druhé je to poslední, k čemu se mohou upnout.. Nejen že Fukunaga ve svých dílech nabízí podmanivý vizuál, on i opakovaně prokazuje, že umí svým postavám vdechnout život a to je u takových existenciálně-sociálních dramat základním stavebním kamenem. Cesta je očistcem a cíl v nedohlednu.. (23.04.2015)