Fish Tank

Najviac ma na filme opantala Katie Jarvis a jej podmanivo príjemný šušlavý slovný prejav. Hlášky medzi obomi sestrami ako aj medzi dcérami a matkou tiež nemali chybu, aj keď zase na druhú stranu si doma nič také neviem ani len predstaviť. No ale možno keby som žil na takom mieste a v takej komunite tak nadávam aj ja... Film však obsahuje veľa nudných pasáží, síce čo sa týka jednotlivých postáv výborne kamerovo vťahujúco nasnímaných, ktoré ale v konečnom dôsledku toho veľa nepovedia. Prišlo mi to ako nevyužitý potenciál výborne načrtnutého depresívneho a bezútešného prostredia. Z niečoho takého sa dá po pocitovej stránke vyťažiť podstatne viac. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (27.01.2016)

Strašně hezký film, který mě zcela dostal. Děj se odvíjí s neuvěřitelnou lehkostí, tempo vyprávění a styl snímání všech postav je neobyčejně přirozený a poddajný - člověk má pocit, že nesleduje hraný film, ale spíše voyeurské nahlédnutí do života jedné sympatické mladé slečinky - mluvit o tomto filmu jako o nepřiznaném hraném dokumentu by možná nemuselo být od věci. Za zmínku určitě stojí samotná hlavní postava, v odzbrojujícím hereckém podání Katie Jarvis - je to neuvěřitelná sympaťačka, kterou si člověk nemůže nezamilovat a nedržet jí palce. Jenom jak o ní teď píšu, mám pocit, že ji zcela zbožňuji a že bych se s ní chtěl sejít naživo a úplně se rozplynout v jejím světě, který mi s odstupem přijde strašně krásný a poetický, i když ona sama by to tak možná neviděla. Když jsem se o tomto filmu dozvěděl, jenom jsem pohrdavě odfrknul, ať už konečně někdo natočí film o nějakém teenagerovi, který to má v životě lehké, a budu ho nosit na rukou - osobně mám pocit, že podobných filmů o strastech dospívání jsou mraky a už mě nudí k smrti, ale zrovna v tomto případě by bylo velmi neuvážené nechat si ho ujít - je to nenápadný filmový skvost, který se člověku dostanu pod kůži a zůstane tam velmi, velmi dlouho. Filmová krása, pro níž je 5 hvězd málo. (03.05.2015)

Pre mňa je najdôležitejším kritériom pri hodnotení filmu jeho schopnosť vtiahnuť diváka do deja. Chcem pri nich zažívať ten pocit, že zabudnem na to, že som v kine, alebo v obývačke a prestanem vnímať čas. Potom je jedno, či má film hodinu, dve, alebo tri. Fish tank je presne takým filmom. Potom mu môžem odpustiť aj niekoľko nedostatkov, ako napríklad určitú predvídateľnosť deja, zásadný zvrat v tomto filme cítiť už niekoľko desiatok minút vo vzduchu. Geniálne sú herecké výkony úplne všetkých zúčastnených a schopnosť scenáristu napísať pre nich scény, v ktorých sa nejakým spôsobom zachovajú, alebo niečo povedia a divákovi to napovie, ako sa postava zachová trebárs o hodinu neskôr. Čiže film je silný v detailoch. Hlavná postava prejde takým výrazným vývojom, aký som už dlhšie v nezávislom filme nezaznamenal. Témou samou o sebe je fakt, že dnešní nezávislí tvorcovia sa v prevažnej väčšine zaoberajú sociálne slabšími vrstvami obyvateľstva, čiže ľudmi, ktorí na podobné filmy nechodia. Bergman, Allen, alebo Antonionni sa zaoberali viac intelektuálmi, čiže cieľovou skupinou svojich filmov. Už som to viac krát spomínal a myslím, že je to téma hodná poriadneho rozboru v nejakom filmovom magazíne, alebo diplomovej práci. (10.01.2013)

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)

Wow... I přes pár věcí, které bych filmu vytkla (občasná zdlouhavost scén, což nebylo vždycky ideální), mě naprosto uchvátila Katie Jarvis, která jako úplná 'neherečka' podala fantastický výkon. Stejně tak mě do kolen dostaly až děsivě realistické obrazy 'pavlačového' života. Spousta nádherných scén, skvělá kamera. ''Life's a bitch and then you die..'' (18.01.2010)