Večírek

No, čekal jsem víc humoru. Peter Sellers alias Hrundi V. Bakshi zářil jako vždy, ale kromě něho a toho opilého číšníka (pardon, nemůžu najít jméno jeho představitele) byli ostatní herci naprosto nevýrazní. Co se týče kvalitních fórů, tak se jich několik vyskytlo v první půli filmu, v té druhé jsem nenašel skoro žádný . Nic proti crazy komediím, ale tohle mi připomínalo grotesku , a to ještě ne moc zdařilou (paní domu, mě po svém asi třetím omdlení a následném pádu do bazénu, už moc nerozesmívala ;-)). Bohužel tentokrát ze spolupráce Edwards-Sellers nevyšlo nic, u čeho by se člověk od srdce zasmál. (14.05.2009)

Druhý nejlepší film Petera Sellerse po nepřekonatelném a nepřekonaném Being there..... Inteligentní komedie s častými prvky crazy, která ale nikdy nesklouzne a množství nádherných originálních nápadů....Anebo variace na téma, že existují lidé, kteří prostě nemohou za to, že ztělesňují odjištěný granát... (26.09.2006)

Edwardsův Večírek se bohužel kvalitou blíží méně povedeným Panterům a slabý scénář nezachrání ani Peter Sellers. Celý film se velmi vleče a ačkoliv se o humor snaží pravidelně, jednotlivé pokusy bohužel nejsou příliš kvalitní ani kreativní a celkem se opakují a humor založený na nešikovnosti hlavní postavy se rychle okouká a díky tomu, že hlavní postava, ani postavy okolo nejsou ničím zajímavé, je tento styl humoru méně úspěšný, než právě u Růžového pantera, kde je oblíbený Clouseau, který leccos zachrání, ale na Večírku bohužel moc záchranných bodů není. (06.03.2018)

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne! (13.05.2009)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)