Neopouštěj mě

Lituji, že jsem nečetla knihu, doufám totiž, že na rozdíl od filmu je dobrá. Takhle rutinně natočit psychologické drama, to by mělo být trestáno dvaceti lety těžkého žaláře. Film nedisponuje ani setinkou nápadu, je naprosto nudný a zcela zazdil výborný námět. Třikrát fuj umělecké impotenci Marka Romaneka. (18.02.2013)

Těžce stravitelný film a hlavně film, při kterém vám, pokud nemáte empatii na úrovni čtyřicetiwattové žárovky (vyšroubované, samozřejmě), na mysl naskáčou myšlenky o tom lidském bytí a nebytí, o tom, že naším největším darem je sám život a taky o tom, že ne každý tento dar dostane... Film vskutku depresivní a to ani ne tolik samotným příběhem, jako spíš jeho vyzněním a taky tím, s jakou apatií se všichni ti, jejichž jediným životním údělem je starat se o své orgány, aby jim mohly být dříve anebo později vyříznuty, ke své situaci staví... Žádný pokus o útěk, žádné vidění lepšího života, žádná naděje... A snad nebudu moc spoilerovat, ale ne, ani samotný konec na tom nic nezmění, naopak. Zkrátka film, který mě zase jednou přinutil u něho myslet (třeba i nad tím, jestli Andrew Garfield trpí anebo netrpí nějakou psychickou poruchou... :-). (02.11.2013)

U každého filmu, který se mi nelíbil, se snažím najít alespoň něco, za co bych mu mohl dát alespoň jednu hvězdičku. Např. když už mne třeba neosloví děj, herecké výkony či nezaujme ani hudba, tak se třeba stane, že si řeknu: „Ale ten střihač byl machr, neb z toho hovna co měl jako materiál, nadělal alespoň pěkné souměrné kulaté srnčí bobky." A pak dám jednu hvězdu. Ale tohle? Tohle je filmařsky ničím zajímavý nesmysl o hloupoučkých ovcích, čekajících na porážku. (07.12.2015)

Celkový děj pochmurně táhlý, místy hranicí s nezáživností, ale výsledná pointa je kvalitní a pochuchává tak můj názor na klonování lidí pro dárcovství orgánů. Citová pavučina je možná schválně nedopracovaná, snad k zvýraznění svéráznosti Tommyho, no je lepší nad věcmi moc nepřemýšlet - u filmu to platí dvojnásob. 70% (29.03.2011)

Objektivně za 3*. Subjektivně za 4*. S podobným komentářem, jako v případě Předčítače, protože i u Never Let Me Go tkví síla především v myšlenkách, které předkládá. Ale Mark Romanek je podává způsobem, který není zrovna tím nejvhodnějším a za vlasy přitaženým, byť příjemným. Hraje si s motivy i pocity, co nejsou ve výsledku rozvinuty k plné divákově spokojenosti. Ale přeci jen je Never Let Me Go po emocionální stránce obstojně fungujícím a díky hlavním představitelům i uvěřitelným filmem. Pod povrchem tiše plynoucím, jako život sám. (02.01.2011)