Štvanec

Poznáme sinusoidu. Raz hore, raz dole. Tento film je príkladom hodným. Buď sa s nezáujmom dívame na plynúce obrázky s nádejou, že sa to nejako zdvihne, alebo si okusujeme nechty napätím, že sa to nejako happyendovsko vyrieši. A keďže je tých lepších pasáži pomenej, vyhráva dolná stupnica tohto matematického diagramu. (30.06.2015)

Anebo klidně pět hvězdiček, ale těch scénáristických náhod tam bylo fakt moc (například : babička vede zapáleně svůj monolog a ve chvíli, kdy jí vnučka už potřebuje vytáhnout z rukávu revolver a odejít, stará žena prostě najednou usne). Řeší se opravdu vezkrze zajímavé otázky, ale film chvílama jakoby nevěděl, v jakém se má vlastně držet žánru. Roman Polanski se dle svých slov snaží celý život ve svých dílech "dosáhnout kvality tohoto snímku". (24.08.2008)

Psychologická vec s Jamesom Masonom,ktorého Johnny McQueen je vo veľkých nesnázich,každý o ňom vie,každý v tom vidí iný význam„chlpatí” sú mu na stope,skrýva sa,prežíva muky,ľudia vôkol neho sú zmätení,bonzujú,boja sa,majú nervy-situácia,v ktorej by som asi nechcel byť... Jamesa poznám,určite toto životná rola,i keď veľký priestor tu nemá,ale keď áno,upozorní na seba. Veľmi napomáha depresívna atmoška,ktorú rejža Reed a kameraman Krasker a strihač Fergus vyplňujú do bodky. Sledovanie snímku ma robilo nepokojným,vžil som sa do Johnnyho kože,tak preto... (17.02.2014)

Po dlhom čase sa mi podarilo opätovne si pozrieť druhý najúspešnejší Reedov film. Film je mojim rovesníkom a tak, ako na mne, aj na ňom je to primerane vidieť. Striedajú sa v ňom svetlé okamžiky, ktoré aj po rokoch nájdu u diváka odozvu. Bohužiaľ dosť je aj takých, ktoré je možné kvalifikovať, ako chyby neospravedlniteľné dobou vzniku filmu. Celkove považujem oba Reedove filmy za mierne nadpriemerné a neľutujem čas, ktorý som pri ich sledovaní strávil. U tohto filmu som očakával väčšiu spolupatričnosť írskej komunity, ale možno bolo pre tvorcov dôležitejšie ukázať rôznosť typov a charakterov ľudí. (27.01.2022)

Snažil jsem se na to koukat s tím, že ve 47. roce na festivalu v Benátkách se z toho mohli všichni podělat. Tyhle tendence jsem neměl a nějak mám i problém s hodnocením. Příběh postavený na neustálém úprku zraněného zločince se chvílemi moc táhnul, zvláště v upovídaných polemikách mezi křesťanskou a světskou morálkou. Ale pár zajímavých myšlenek proběhlo. I pár vychytaných scén (třeba ta, kdy žena vyběhne s revolverem na ulici, vy si asi půl vteřiny myslíte, že udělá něco jinýho než chtěla a pak jste hodně překvapení - já teda byl). A jestli měl zanechat dojem konec, tak k tomu to směřovalo od začátku, čili moment překvapení nula. Celkově ovšem lehce nad 50%. (02.06.2012)