Bang Bang Club

Když Colin Farrell fotografoval ohavnosti v Kurdistánu, jeho duše trpěla děsivým tajemstvím. S režisérem Danisem Tanovičem (původně pobíhal ve válečné vřavě jako bosenský válečný kameraman) upozorňoval, že válka je průsečíkem lidských osudů a velkých tragédií. Důstojnou poctou umírajícím fotoreportérům v Jugoslávii byly ještě předtím Harrisonovy květy. Oba komorní kousky měly své kvality, první, Triage, se mi ale stejně jako Bang Bang Club pod kůži nezaryl. Samozřejmě je zajímavé sledovat práci válečných fotografů, trošku šílenců, trošku dobrodruhů, trošku supů. Svými fotoaparáty zachycují krvavé lázně v JAR, získali za to Pulitzerovu cenu, jeden se dostal do kalhotek editorky s tváří Švédky Malin Åkerman a divák z toho všeho má solidní příběh, který však emočně nezasáhne, v mnohém je kolísavý a výsledek prchavý. Nějaké trýznivé nebo vyloženě nepříjemné pocity jsem neprožíval. Navíc se takhle pomocí filmu neburcuje. Napětí rovněž nevyrovnané. Ryan Phillippe a Taylor Kitsch (ne)překvapivě nijací, při oslovování režiséra se mělo víc přemýšlet!! (17.10.2014)

Hezky se mně dívalo na ty reportérský kluky, ale horší už to bylo s těmi situacemi, které fotily. Já osobně fotím moc ráda, vezmu foťák, kolo a jedu vyhledávat momentky a věci, které mě nějakým způsobem zaujmou, ať je to stará bota ve škarpě, klika od dveří, brouk, kytka, strom........ a pak se k těm fotkám ráda vracím. Ovšem v tomhle případě bych prchala daleko od těch hrůz, které by ve mně zanechaly jen mrazivý pocit beznaděje. Někdo tam říká o nutnosti občas zapomenout na to, že ty, co fotí, jsou opravdoví lidé. Získáním Pulitzerovy ceny se sice dostane takový reportér, či fotograf na výsluní, ale velmi často za to zaplatí krutou daň, jak vyplynulo i z Bang Bang Clubu. Nebyly záběry jak tam sedí u bazénu se sklenkou vína daleko příjemnější?:-) Herecky to nedokáži posoudit, ale určitě mně byl moc sympatický Kevin v podání Taylora Kitche a celkově si myslím, že je tenhle snímek neprávem dost opomíjený. Alespoň já jsem zase o chlup víc pochopila, co může někdy takové řemeslo obnášet i když do toho může být člověk silně zapálený. (24.02.2015)

A good picture is one that asks a question. 1) Fotografovat lidské utrpení není job pro každého. Aktéři dávají všanc život, zdraví i psychickou pohodu. Nevyhnou se ani pobouřeným reakcím veřejnosti na fakt, že místo aby poskytovali pomoc, tak fotí. They're right. All those people who say it's our job to just sit and watch people die. They're right. _____ 2) Film se ovšem morálními otázkami nezabývá. K tomu režisér: I think one of the reasons why the film is a little controversial is that it doesn’t really answer those questions and it really leaves them hanging and expects the audience to think about that stuff._____ 3) Dosavadní režisér a především producent dokumentárních filmů, vzděláním právník, Jihoafričan Steven Silver napsal první scénář a natočil celovečerní prvotinu s aktivní účastí autorů knižní předlohy, fotografů Grega Marinoviche a Joaoa Silvy. Točilo se ve stejných místech, kde se boje odehrávaly. Opět režisér: One of the by products of this design was that the people you see in these shots were the actual people who were part and present at these events. We were filming on their streets. As a result, they are not acting, they are remembering, which brought an extraordinary quality to the film._____ 4) Zaujal mě 36letý nestárnoucí Ryan Phillippe spolu s 29letým Taylorem Kitschem, který kvůli roli za dva měsíce zhubl 17 kg._____ 5) Působivá je i hudba 46letého Angličana Philipa Millera i další songy, které ve snímku zazněly._____ 6) A ještě jednou režisér: In December 2010, João stepped on a landmine just outside Kabul, and had both of his legs amputated. He watched the film from his hospital bed. I can’t imagine ever making a film that could ever be as visceral as the actual experiences of The Bang Bang Club. (10.01.2014)

Po Vražedných poliach ďalší zaujímavý film z prostredia vojnových konfliktov. Zaujímavý nielen autentickosťou témy, spracovaním a hereckými výkonmi, ale najmä tým, že si kladie (a necháva otvorené) otázky čo je poslaním vojnového fotografa, či má fotograf zasahovať do zachytávaného deja, či sú vojnoví fotografi paparazzami, či sa dajú v dobrom duševnom zdraví prežiť všetky hrôzy, s ktorými sa denne stretávajú atď. I keď som mal v poslednej dobe smolu na pár filmov s hypnotickým účinkom, Bang Bang Club si udržal moju plnú pozornosť a záujem aj napriek neskorej večernej hodine. (23.03.2012)

Připravte se na pořádně silnej absinth, protože tohle není žádná navoněná jihoafrická bachorka ala Clint Eastwood, tohle je jeden z těch mála filmů u kterýho je dobrý mít pod bradou postavený lešení, protože každou příbývající minutou jsem totálně propadal tomu co vidím, přiznávám se, že jsem nedokázal vnímat ani herecký výkony, natož jestli je sup číhající za vyhládlou aftrickou holčičkou bílej nebo hnědej. Film beru jako hold práci fotoreportérů v rizikových krajinách. Jejich činnosti jsem si vždycky velmi vážil, ale až po tomhle filmu jsem si uvědomil, že daň za tuhle práci je až příliš vysoká a zřejmě bych skončil jako alkoholem zničená troska, teda pokud by mě dřív někde nerozpárali mačetama, neupálili, neprostříleli skrz naskrz nebo neubodali. Tenhle syrově reálný trip peklem zanechá pořádně velkej stín na duši. (28.11.2011)