Komisař Clouseau na stopě

„Give me ten men like Clouseau and I could destroy the world..“ Jistě, tento způsob slapsticku zdá se být poněkud infantilním, ale díky Sellersovi je bezesporu stylovým. Navíc do hry vstupují psychicky čím dál tím víc naLomený Dreyfus, kazikoitus Cato a asistent Hercule, v jehož výrazu se zračí kouzelná kombinace skrytého despektu a zřetelné ignorance. Závěrečné svolání podezřelých do jedné místnosti připomene praktiky jistého belgického kolegy, akorát s tím rozdílem, že démon nemotornosti ze Sûreté zde evidentně ztrácí kontrolu nad případem. I když… jak můžete ztratit něco, co jste nikdy neměli..? (28.12.2022)

Ano, jednoznačně vyzrálejší a schopnější než první díl. Prostor pro Sellerse je v podstatě bezbřehý a záleží jedině na originalitě scénáristů, jak s jeho úžasným talentem naloží. V takovém případě je režisér statista a jediná jeho práce je nekazit rutinu. To sebedůvěrou hrdého Edwardse pořádně zamávalo, a když k tomu připočteme aroganci a manýry zlaté hvězdy.... Divíte se ještě systému pokračování téhle proslulé série připomínající spíš bitevní pole? Nad tím však ať nikdo nezoufá, zákulisní tahanice Vás při sledování ani nenapadnou. Budete se totiž skvěle bavit. (04.03.2006)

Vydařené oživení slapstickové tradice (a slovu slapstick je ve scéně s tágy navrácen jeho původní význam). Těžko si tenhle film představit bez Petera Sellerse, který na rozdíl od jiných pokračovatelů zlaté éry grotesky nenapodobuje konkrétního komika, ale vytvořil si vlastní styl. Komisař Clouseau na stopě je ideální k jeho letmému rozebrání, pár následujících řádků každopádně předpokládá znalost filmu. Základ Sellersovy postavy tvoří její proměnlivá idiocie. Clouseau je schopen strčit si do kapsy hořící zapalovač, ale také vymyslet plán, jenž by po vyeliminování několika desítek proměnných teoreticky mohl fungovat. V zásadě ale klame tělem, resp. svou funkcí. U většiny postav, vyjma zamilované (tzn. zaslepené) dívky, to po počáteční snaze o smysluplný dialog vede k rezignaci. Pro ostatní se stává nedůležitým, lhostejným, což výborně vystihuje scéna, jíž by měla každá detektivka vrcholit – odhalení vraha. Vrazi se začnou „odhalovat“ navzájem a bezradný Clouseau se obrací na kameru, hledaje pochopení alespoň u diváků. Záruku smíchu představuje u Sellerse, stejně jako u komiků němého období, konfrontace s objekty, ať neživými či živými (pták, ženská nožka), které mu přijdou do cesty a které při svém šíleném egoismu vnímá jako nepřátelské. Neustále je zrazován také okolním prostředím, jež se mu nepřizpůsobuje a jemuž se on sám přizpůsobit nedokáže. Proto neustále padá do fontány, stojící stále na tomtéž místě. Méně zábavné jsou opakované Katovy útoky. Poprvé je jeho chování vtipné pointou (jenom zkouška), podruhé tím, že pointu známe, ale další scény stejného typu jen naplňují známé pořekadlo o opakovaném vtipu… Sellers neopomíjí ani hlavní výsadu zvukového filmu, slovní humor zde však nestaví ani tolik na legračním hlase (to spíše ve Večírku) jako na obsahu promluv, které sice dávají smysl, ale pouze nahlížené clouseauovskou převrácenou logikou. Jakoby trucovitě odmítal věřit zažitým pravdám a vymýšlel si vlastní. Osamělý bojovník, či zkrátka idiot? Rozhodně muž budící smích. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Oskar, bloom (05.06.2010)

Více vtipu, více Sellerse. Navíc Kato. A stejně to není ono. Nulový, nezajímavý a zbytečně zamotaný příběh. Vím, že to Clouseaovi ještě půjde v dalších dílech, ale za mne lehce slabší jak první panter. Navzdory tomu, že Sellers nesleze z obrazovky a stále je neuvěřitelně vtipný. Příliš nevyvážené? Možná to je výraz, který hledám a 3,5 je číslo, které jsem našel. (08.09.2012)

Tam, kde jednička potenciál Clouseaua absolutně nevyužila, je dvojka nabušená vtipy od začátku do konce. Peter Sellers ve své životní (a vlastně jediné, která za něco stojí) roli je opravdu nenapodobitelný a geniální a pochybuji, že by potřeštěného komisaře zvládl někdo lépe. Scéna s vyšetřováním v sídle (kulečník, odchod z místnosti, pohovka,...) je naprosto perfektní a pokaždé brečím smíchy. 95% (22.08.2016)