Jasná hvězda

Poklidné, zčásti proustovsky laděné vyprávění, avšak bez Proustova šarmu a nadhledu, a z části hemingwayovské, avšak bez Hemingwayova vypravěčského talentu... K tomu citace z Jana Zábrany (Celý život 2, str. 944): "Cremieux ve studii o Proustovi říká, že Proust nechtěl své hrdiny zachycovat v mimořádných, vypjatých situacích, protože se domníval, že tyto situace je zkreslují. Což je pravý opak toho, co si myslel Hemingway, který věřil, že právě z chování lidí v "okamžicích pravdy", v situacích krize, kdy se rozhoduje o životě a smrti, lze líp než z čehokoli jiného poznat, co jsou zač". (08.04.2016)

Přestože mám vystudovanou literární historii - poezii opravdu nesnáším. Ale doufám, že u mě v životě někdy nastane ten okamžik a já ji dobrovolně a s úsměvem otevřu ;) Příběh na motivy života Johna Keatse byl pro mě oříšek, jelikož jeho tvorbu znám, ale tento film je spíše z pohledu dívky, která se do něj hluboce zamilovala a on její lásku opětovat, ale je tu jedno veliké ALE. Film je hodně silná romantika, ale stojí to za to. Milostné dopisy a i mluva ve filmu je prostě okouzlující a prostředí, v kterém se to odehrává, už i jen to samotné připomíná dobu Jane Austen, která se ve své tvorbě zaměřuje na hodně podobná témata. Kostýmy a hlavní herci - to jsou tahouni celého filmu a musím říct, že některé momenty jsou ve filmu opravdu silně emotivní a snad každý, kdo někdy v životě miloval a vcítil se do postavy, ať už dívky či chlapce ve filmu, ucítil alespoň mrazení po těle, husí kůži či slzu stékající po tváři. Z celého filmu mě také dost zaujala postava, kterou ztvárnil Paul Schneider, u kterého jsem celou dobu čekala, zdali se nějak projeví, jelikož si o jeho pocitech k hlavní ženské hrdince od počátku filmu myslím své a zajímalo by mě, zdali své city někdy projevil... (13.04.2012)

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)

Nádherný úvodní obraz s detailem jehly a látky, podbarvený krásnou hudbou. Na můj vkus celkově dost unylé, přestože krom oné nešťastné lásky a nelítostného souboje kamaráda básníka a jeho vyvolené, se nic nedělo, přesto mi chybělo vysvětlení některých reálií (např. proč najednou bydleli všichni ve stejném domě a zase najednou tam básník bydlet nemohl, pak padl do záhonu a zase tam bydlet mohl).... Básníkův hrob v Římě má zajímavý nápis ZDE LEŽÍ TEN, JEHOŽ JMÉNO BYLO NAPSÁNO NA VODU. (06.02.2010)