Jasná hvězda

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. Životopis Keatse z pera Andrew Motiona česky nemáme, v originále vyšel v roce 1997. (05.12.2016)

Chtěl jsem tam všechnu tu lásku a oddanost vidět a především cítit, ale pocitu z filmu těžko poručím. Roztahanost a nedějovost první hodiny mě natolik uondala a paralyzovala, že jsem všechny ty emoční zvraty druhé části filmu vnímal už jen přes filtr nudy a nebyl tak schopný cítit to, co jsem cítit vlastně chtěl. Vím, co jsem měl prožít, ale za boha to nešlo. 5/10 (28.08.2017)

Převelice POCITOVÉ ... v upřímné snaze o zachycení zjitřené, až bolestně tklivé atmosféry zasněných básní Johna Keatse - v přímé spojitosti s jeho krátkým a nepříliš šťastným životem. Ne nepodobné bezmocnému třepotání motýlů mezi čtyřmi zdmi dívčina pokoje. Těžko říct, zda své vězení lépe snášejí ti, kdož se v něm už narodili - nebo ti druzí, kteří poznali každodenní zázrak pozvolného svítání, třpytivé kapky ranní rosy, lehký dech svěžího vánku, oslnivou záři poledního slunce, jasné barvy a omamnou vůni lučních květů i měkké stíny večerního soumraku. Ať tak či tak, svůj osud změnit nedokážou, stejně jako mladý zamilovaný pár: Básník, odsouzený svým nadáním k nekonečnému skládání romantických veršů ... a jeho dívka, lapená v síti své doby - a donucená k pasivitě a trpnému čekání ... na zázrak ? Nic pro chlapy, ale ženská duše čas od času nějakou tu srdceryvnou unylou romantiku potřebuje, takže to vidím na trochu slabší 4*. P.S.: To ovšem nic nemění na tom, že někdy byli na pěst ... oba dva. Na druhou stranu - kdo z nás není, že ano ... (11.04.2016)

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)