Přízrak lásky

K pochopení tohoto nejednoznačného snového filmu je nutné si uvědomit, v jakém duševním rozpoložení se tehdy nacházela vysílená a vysilovaná Romy Schneiderová. V dubnu roku 1979 spáchal sebevraždu její bývalý manžel Harry Meyen, poté ztrácí i svou babičku Rosu Rettyovou a navíc manželství s Danielem Biasinim připomíná potápějící se loď. V tomto stavu odjela do Itálie natáčet v režii Dina Risiho PŘÍZRAK, náročný psychologický film o osudové lásce, která se mohla a zároveň nemusela nikdy stát skutečností. Téma, které je Romy blízké víc, než by si možná sama uvědomovala. Masku předčasně zestárlé, kdysi atraktivní a vyzývavé ženy jakoby ani nehrála. Vyrovnaný a v rámci vlastní kariéry nepochybně atypický výkon odehrává i Marcello Mastroianni, který ale na druhou stranu tušil, že jeho osobnost zůstane tentokrát spíše v pozadí, aby nestínila mimořádné kreaci titulní představitelky. Působivá atmosféra pochmurných listopadových mlh, měnících se nálad i citelnější porušování fikce a reality najednou mění plátno před námi v pozoruhodný příběh jedné velké lásky, jejímuž kouzlu chtě nechtě propadáme. A dovedeme-li se navíc převtělit do traumatizujících okamžiků života Schneiderové, pak plně porozumíme i základní myšlence tohoto nadpřirozeně přirozeného filmu. (01.08.2010)

Přeslazené melodrama s nesympatickým a slabošským donchuánem pod pantoflí Mastroiannim, jehož pro našeho diváka díkybohu alespoň vylepšil skvělý Eduard Cupák. Klasická červená knihovna opepřená mysteriozní zápletkou, kde se nabízí hned dvě možná vysvětlení, nadpřirozené nebo psychologické. Obě varianty vyvolávají otázky, jejichž nezodpovězení mne však zanechalo zcela chladným, stejně jako celý příběh o lásce bez hranic...božínku. Dvě hvězdy za český dabing a podříznutou domovnici. (30.03.2020)

Další polozapomenutá perla nečekaně vyhrabaná z mých štosů DVDček. Božský Marcello v nejlepších letech, milá Romy Schneider, zamlžené uličky a oprýskané, plevelem obrostlé vily severoitalské Pavie, všeprostupující melancholie a snová atmosféra... Ne, horror to opravdu není, příběh mi spíš připomíná mé oblíbené mysteriózní a duchařské povídky z konce 19.století. Škoda některých zbytečně zkarikovaných postav (doktorův trapně šaškující brýlatý asistent, nebo teatrálně přehrávající okultistický kněz), ale i tak hodně příjemný filmový zážitek. (25.01.2015)

Nevím, jestli škatulka hororu tomu filmu spíše neškodí... přesto, že tématem nadpřirozených sil a duchů mrtvých lidí do žánru hororu skutečně spadá, hororový zážitek v tom tradičním slova smyslu divákovi určitě nabídnout nedokáže. Jde totiž o výrazně pocitové romantické drama s jistým mysteriózním a současně melancholickým nádechem, které za mě občas bohužel i trochu ztrácí na pohltivé atmosféře a zvláště rozjezd v první polovině mi tu občas připadal trochu nevýrazný. Přiznávám, že jsem se spočátku do té zvláštní atmosféry a velmi pomalu se odhalujícího tajemství dostával hůře... Nicméné ve scénách, kde ta melancholie, tajuplnost a něžná romantika kdesi mezi nebem a zemí fungují, si film bohatě vystačí i s potemnělými komorními prostory a často jen dvěma herci, kteří ve společných dialozích vytvářejí z Přízraku lásky působivou podívanou. S velkým příchodem Romy Schneiderové v její plné kráse na scénu naplno ožil i celý film, doposud jakoby puštěný jenom na půl plynu, a Romy mi opět potvrdila svou jedinečnost spočívající v obrovském kouzlu a šarmu její osobnosti, stejně jako v nenahraditelném talentu. Této paní herečce se stačilo leckdy podívat do kamery, aby si podmanila diváka a zároveň tím pohledem vyjádřila vše podstatné o své postavě, a tento film právě na fascinujícím výkonu madam Romy hodně stojí. [75%] (22.12.2021)

Poté, co jsem se dočkala dolisu od LK, mohla jsem si přidat další dílek puzzle do svého soukromého studia filmové dráhy věčně nevděčné Romy Schneiderové. V tomto sólu Marcella Mastroianniho se Romy dočkala zajímavé práce s vlastní proměnou ve dvojím časovém horizontu a tedy dík za její herecký výkon de facto náleží týmu maskérů. Ostatně Marcellovo objevování pravdy a jeho vnitřní komentáře prostého děje tvoří základní dominantu a spolu s hudbou Rize Ortolaniho jsou tím nejlepším z celého filmu. Co na tom, že Schneiderová tak blízko vlastní smrti sehrála ducha? To už by byl přeci jen docela jiný příběh. (30.07.2009)