Zvláštní den

Zvláštní den je všedním dnem totality. Osvědčená metoda mikrosondy je očividně přivedena k jednomu ze svých dosažitelných vrcholů. Pro nás tragický osmatřicátý rok je pro tehdejší Řím dnem jedné z mnoha Hitlerových návštěv. Funkčně použité dobové týdeníky a mrazivá syrovost jejich komentářů se prolínají s fízlovským systémem bdělých domovnic. Nebýt odlišných znamení, log, znaků, jazyka (dokonce i typ interiérů je srovnatelný s tím, který byl v československé realitě běžný ještě během první poloviny šedesátých let) mohl by se člověk cítit opravdu doma, v naší předlistopadové minulosti. Vteřinové prolnutí dvou životních osudů - ženy z domácnosti a redaktora-homosexuála před vypovězením italskou formou někdejšího tzv. práva postrku - je ve svém jepičím štěstí ještě prchavější, než si uvědomují sami jeho aktéři. Špičkový výkon dua Lorenová-Mastroianni (jeden z posledních v jejich dráze) je nutno doplnit o ještě jedno jméno velikána. Je jím Ettore Scola, osobnost mladší generace italského neorealismu. Mladší v tomto případě neznamená horší a epigonský, ale svůj a dále rozvíjející a posouvající. Námětem, příběhem i celkovým vyzněním patří tento skvělý film k nadčasovým. (17.09.2007)

Náhodné setkání dvou zcela rozdílných lidí, prosté ženy v domácnosti se spoustou dětí a svobodného, bezdětného hlasatele, který byl vyhozen z práce pro svou sexuální orientaci, nás zavádí do nešťastného roku 1938.. Sophia Lorenová je v roli manželky degradované na pouhou služku vynikající a Marcello Mastroianni tu podal strhující výkon, navíc jim to spolu velmi slušelo, k tomu tedy to rozhlasové vysílání bylo vševypovídající.. (30.08.2020)

Zvláštní den, zvláštní film. Psychologické drama a na pozadí fašistická diktatura. Žena, kterou manžel i rodina přehlíží, přesto je zanícená pro fašistickou ideologii. Muž, kterého společnost odsoudila a odvrhla, protože byl jiný, homosexuál. Jejich cesty se náhodou střetnou a díky okolnostem pak zůstanou skoro celý den spolu. Setkávají se a opouštějí, čím dál tím víc je to k sobě táhne. Fašistku a zavrženého homosexuála. Řeknete si, proč. Tento film je krásný, velmi citlivý a laskavý na jedné straně, na straně druhé hřímá duce z tribuny a pochodují vojska. Podívejte se, stojí to za to. (13.05.2017)

Na pozadí historického dramatu (Hitlerova návštěva Říma) se odehrává drama soukromé: jednodenní setkání udřené a opovrhované ženy v domácnosti s přejemnělým intelektuálem. Setkání je to prchavé a s předzvěstí pro oba, kvůli fašismu i válce, že se jejich už tak nelehká situace ještě zhorší. Teď se však ve slavnostní den Itálie zamilovala do Hitlera a Antoinetta do Gabriela, kteří se oba z různých důvodů chtějí vytrhnout ze své obvyklé trudné reality. ____ To, na co se díváme, je velmi civilně a pietně podané osudové setkání, které můžeme pozorovat téměř v reálném čase. Přesto si divákovu pozornost udrží, protože: skvělá Sofie, skvělý Marcello, výborně vygradované vyprávění. A odpudivá domovnice taky ujde. ____ Jen jsem fakt nepochopila, jak to bylo s tou její gramotností. SHRNUTÍ:  Někdy jsi v pasti okolností. (17.10.2022)

Komorní, vyloženě až delikátní film - nebál bych se říct až fassbinderovského ražení (kdybych nevěděl, že to natočil E. Scola, klidně bych věřil tomu, že je pod tím ve skutečnosti podepsán právě R. W. Fassbinder) - který jsem zhlédl s velkým zájmem. Film jsem si vyhledal proto, že se jedná o Mastroianniho nejlépe hodnocený film na ČSFD - nu, bezprostředně po zhlédnutí si jsem skoro jistý, že jsem s ním už viděl lepší filmy (zdejší vysoké hodnocení Zvláštního dne - samozřejmě nic proti tomu - si vysvětluji tím, že vyšel na DVD v Levných knihách, což mu u domácího publika zajistilo alespoň jistou elementární obeznámenost, na rozdíl od Mastroianniho jiných snímků, které jsou mnohdy jen velice těžko k sehnání - a potom, ó ano, samozřejmě, zasazení děje do časů WW2, na které jsem osobně už extrémně alergický, ale mainstreamový divácký vkus odjakživa miluje cokoli, co se týká Hitlera), ale přesto byl pro mě i tento výjimečným diváckým zážitkem. A to samozřejmě především díky ústřednímu hereckému duu Mastroianni & Loren (zde ve svých 43 letech pozoruhodně zestárlá a změněná téměř k nepoznání - ten, kdo ji zná z jejích starších rolí, se skoro zdráhá věřit, že je to skutečně ona - člověk jí tu roli matky 6 dětí vyloženě věří každým coulem; přesto přese všechno je stále svým způsobem žádoucí) - oba jsou naprosto excelentní a nechali vzniknout skutečně silnému a sevřenému filmu - na malé ploše jednoho dne a jednoho domu se zde podařilo vyvolat velké emoce a působivé drama, plné výtečných dialogů a silných momentů - samotný závěr mi z nich kupodivu ani nepřišel jako ten nejzajímavější, ač film korunuje hořkou tečkou, kterou nejde dlouho dostat z hlavy. Jako vždy platí, že toto je film pro lidi, kteří ho dokáží docenit, a kteří o něm před zhlédnutím vědí co nejméně - osobně považuji za hrozné, že je zde v textu distributora naprosto bezostyšně vyzrazen jeden z ústředních motivů, který zásadně mění vyznění celého filmu. Za sebe tedy říkám, nic o tom filmu nečíst, nic o něm nevědět - a jedině pak může na člověka maximálně zapůsobit. Za mě silné 4 hvězdy a respekt ke způsobu, jakým je to natočeno - prostříhat to venkovní akustické dění s dějem uvnitř domu muselo být strašně pracné. (27.08.2016)