Kvílení

Tak nějak přemýšlím po všech těch životopisných kolážích, které mě žel uhranuly (I'm Not There, Factory Girl), a jsem vlastně moc ráda, že technické možnosti filmu dospěly do stádia, kdy je možné hladce kombinovat různé formy, že existují tvůrci, kteří využívají těchto kombinací pro sdělení něčeho zásadnějšího než je mainstreamová akce. I tentokrát polodokumentární záležitost Howl sází na psýchu hlavního hrdiny. Nahlíží na ni skrz nejslavnější báseň, jenž svojí jazzovou dikcí udává naléhavý tón celé strukturované filmové koláži. A drží ji pěkně pevně v rukou. Nicméně není všechny krásy jen díky básni, také tu máme překvapivý výkon Jamese Franca. Možná díky tomu, že jsem si prošla obdobím těžké pubertální adoace beatnického fenoménu, nebyl pro mě film překvapením. Jediný zádrhel jsem spařovala v animovaných pasážích - konkrétně v jejich výtvarném provedení, s tím jsem pár okamžiků bojovala, po půl hodině se již staly symbiotickou součástí filmu. 80%. (06.08.2011)

Film je to dobrej, ale mě neoslovil. Allena Ginsberga jsem nikdy nebral jako někoho, kdo mě zajímá, a nikdy mě nebavila jeho tvorba a protože tenhle film je o něm a hodně se v něm čtou jeho básně, tak u mě neměl šanci. Neřikám, že to neni dobrej životopis, po filmové stránce někoho určitě zaujme. Ale zabilo mě to čtení té básně, která: 1) pro mě jako Moraváka obsahuje moc americkejch odkazů - to je samá Wall Street, Denver, Empire State, Staten Island, různý eveňjů, Madison Avenue, Colorado, Kansas, Idaho... a v polovině věcí to jde mimo mě. 2) ani používání tolika složitě znějících slov nikoho normálního nepotěší - myriády, katatonie, kolportovat, serafín, dadaismus, juxtaponovaný atd... 3) kdysi možná šokovalo, že tam použil tolik sprostejch slov a zmínek o kouření vocasů někomu, kouření vocasu mě, šukání, strkání bůhvíčeho do řiti, buzerantech, ale v dnešní době ne - na místo toho v tom vidím jenom jeho homosexualitu. 4) nebere mě, když někdo v podstatě beze smyslu naplácá různý slova do věty a pak čeká, jak se intelektuálové budou dohadovat, co tím chtěl vlastně říct, když ani on sám neví, co to má být - a takhle přesně na mě ta jeho poezie mluví - o ničem. Tyhle čtyři body se týkají čtení jeho tvorby, ale protože ta tvoří velkou část filmu, tak to nejvíc rozhoduje moje hodnocení, který bude nízký. Animace jdou skoro stejnou cestou - udělaný jsou celkem hezky, ale nic mi neříkají. V těch jeho interview taky mele docela nesmysly a filozofický žvásty, takže to taky nic. Takže jednu hvězdičku dávám jenom za to, co bylo mezi tím - úryvky z jeho života, kousky od soudu a za Jamese Franca, do kterýho bych neřek, že si vybere takovouhle roli... a že ji bude umět zahrát... PS: jinak kniha Kvílení a jiné básně pro mě nemá žádnou literární hodnotu, takže ji klidně mohli zakázat... ale zas na druhou stranu nesnášim cenzuru, takže jenom čumim, jak si takovou kravinou podmanil tolik lidí, že mu to žerou... (27.03.2012)

Film je sice o Ginsbergovi, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti je o cenzuře, svobodě a umění. Soudní proces by u mě chvílemi vyvolával záchvaty smíchu, kdyby se nebojovalo o svobodu slova a projevu. ,,Co tím chtěl říci?" ,,Promiňte, ale poezii nemůžete překládat do prózy, tak to nefunguje." A ta slepice, co tři roky přepisovala Fausta a s Kvílením moc času neztrácela, jelikož hned poznala, že nemá hodnotu. Žalobce představoval tu část rádoby prudérní společnosti, co křičí o morálce, a doma sjíždí porno, co horuje za rodinu, a na každém rohu má milenku. Přetvářka, faleš a snaha rozkazovat druhým. Když nějaký blb nepochopí knihu, pak je třeba ji zakázat. Že by se měl raději zakázat onen blb, je více než zřejmé. Samotná báseň vytváří ve snímku jen jakési křoví, kulisu pro závažné myšlenky o společnosti. Jistě, oprávněná obžaloba kapitalismu (jak se ukazuje, je pořád stejně prohnilý jako komunismus) a touha po volnosti, po nespoutaném životě prolínají celým filmem, avšak nakonec se vše smrskává do onoho záhadného slova - SVOBODA. (21.05.2013)

Z původně zamýšleného liberálně laděného kousku se stal nástroj nejhoršího fašismu. Snímek vám ve své nebetyčné subjektivitě vnucuje svůj ultra super názor a nedovolí člověku utvořit si nějaký jiný nebo dokonce vlastní pohled na věc. Film též divákům vnucuje vlastní vidění Ginsbergova díla za pomocí velmi amatérsky vyvedené počítačové animace, pecka. A když bych si měl utvořit názor na samotného Ginsberga prostřednictvím tohoto snímku, musel bych ho považovat za pouhýho pozéra. Kvílel jsem. (09.07.2010)

Venujem tejto snímke jej 200.komentár. Ja dávam tejto snímke 1 hviezdičku a to za skvelú atmosféru 50.rokov minulého storočia. Inak je snímka neuveriteľne nudná a nemá čo ponúknuť. San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílenie sa stáva predmetom súdneho pojednávania pre obscénnosť. Podľa strážcov verejnej morálky je "neamerická", pretože otvorene spodobňuje homosexualitu a užívanie drog. Dej filmu sa skladá z niekoľkých vzájomne prepletených línií, v ktorých sa odráža nielen reakcie americkej spoločnosti na najslávnejšie dielo beatnickej generácie, ale aj búrlivý Ginsbergov život a jeho snaha nájsť čo najautentickejšie umelecké vyjadrenie bez ohľadu na konformnú morálku a túžbu uniknúť halucinogénnej realite. Rolu Ginsberga zverili tvorcovia Jamesovi Francovi, evidentne nešlo toľko o fyzickú podobu, ale skôr o schopnosť podobného vnútorného vyladenia. Recitácie básne sa striedajú s Ginsbergovými výpoveďami o homosexualite, priateľoch, o okolnostiach vzniku básne. Ďalšiu vrstvu filmu tvorí rekonštrukcia súdneho procesu počas ktorého išlo predovšetkým o to, kde sú hranice umeleckého vyjadrenia a umelcovej slobody a čo je skutočne obscénne. (27.10.2019)