Ten, koho se bojíš

Je to veľmi nepríjemná, mrazivá dráma derúca sa pod kožu, aby opanovala každú zmysluschopnú bunku a tak nastavila znepokojujúci a nepríjemný pocit. Pretože najhoršie na tom bolo to samotné tušenie, ktoré predchádzalo situácii! Prial som si, aby som to mal už rýchlo za sebou. Uff... Zviera drieme v každom z nás ! (18.09.2010)

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

Statut: Nebezpečný. Poločas slušňáctví, poločas dvojího života. Tvář systematického ničitele, tvář rozpadající se v okolní úhlednosti. "Mohl to být hezký život, leč pověsit na hřebík, jsem ho musel." Se zatajeným dechem stoupá dým oběti zmlsané. Jeho přímočarý, spokojeně nudný život, vyšel z módy. Již dlouho seděl v koutě stereotypu, zahleděn do falše reality, kterou sám nabízel. Mlčky provází, mlčky přichází, vnitřní smetí se na povrch dere. Mimo kontrolu, bez sebe, samovolné manipulaci tichý "zabiják" dal zelenou. Vstoupil do stinného sídla svého já, dlouho zapíraného já. Odemkl schránku temné, psychicky bodavé síně. Nosil v sobě obestřený charakter s vedlejšími účinky, jež vysvitly příliš důkladně, příliš důmyslně, příliš rafinovaně. V poklidu se kupí, kupí..., až přijde zasazení mrazivé. Na programu: Poslední ráno s maskou šílené „povinnosti." V cele aktér, s vyloučením mysli, zmizel napořád. (01.03.2015)

Výborná záležitost, mohu-li soudit. Film jsem si nejdřív zkusil pustit před spaním, maje v sobě dvě lahve vína, a umíral jsem z pocitu, jak je ten film geniální. Asi po hodině jsem usoudil, že to nemá cenu, šel spát, a pustil si to druhý den znova od začátku, tentokrát nastřizlivo. Už mi to tak geniální nepřišlo (jak překvapivé), ale film mě určitě bavil o sto šest. Krásná kamera, výborný herecký představitel hlavní role, napínavá atmosféra, a celá řada perfektně vystavených scén, u kterých si říkáte jen "uf, ty vole". V momentě, kdy se vyjeví hlavní pointa, jsem si sice řekl "aha, takže to celý nechápu", ale nic to nemění na tom, že jsem si film i tak užil. Pro fandy severské kinematografie sázka na jistotu, a pro ty ostatní tip na super film. (03.03.2015)

„Tenhle pocit svobody, který mám poslední měsíc, mi nesmí proklouznout mezi prsty. Sigrid potřebovala řídit náš život řadu let. Pomalu přebírala kontrolu nad vším. To není dobré pro nikoho z nás. Teď je na čase, abych udělal menší opravy. Nic velkolepého. Jen dát věci zpět do rovnováhy. Jsem si jistý, že to bude lepší pro nás všechny.“ Jenže dobrovolné testování nových antidepresiv není pro každého…Od Levrina jsem viděl jen o 6 let mladší Spásu a tenhle film byl snad ve všem jiný. Z těžkého psychologického dramatu o krizi středního věku se směrem ke konci stane takřka nefalšovaný thriller. Bavilo mě sledovat hlavního hrdinu, jak se „proměňuje“ (a probouzí se v něm život…či spíš zvíře?), snažit se do něj vcítit a porozumět mu. Ale „pod prášky“ se začne cítit živý až příliš (pěst, telefonát, hra v autě, posezení na pohovce, chlupatí kamarádi), takže mé sympatie k Mikaelovi začaly poněkud ochabovat. Závěr, jenž jakoby ani nenavazoval na předešlý zvrat, mě pak docela zklamal. Po většinu filmu jsem byl ale spokojený, takže dávám slušné 4*. (14.06.2020)