Habermannův mlýn

Určitě nejvýznamnější a dost možná jedno z nejvydařenějších Herzových děl od dob jeho tvůrčího rozkvětu (zakončeného Morgianou). Zároveň ale také film, který vedle loňského Protektora vypadá strašně staromilsky svým radikálním sklonem k patosu a televizně svým konzervativním zpracováním. Záslužné je, že otevírá bolestivé a stále citlivé téma odsunu Němců a zločinů páchaných na často nevinných příslušnících jiné národnosti. Méně záslužné je, že ve svém vidění světa zůstává místy křečovitý, zaťatý a patetický, byť s obráceným znaménkem (postavy českých sviní jsou vpodstatě rovnocenné typickým filmovým SSmanům). Habermannův mlýn je velice dobrý všude tam, kde se soustředí na civilní téma (Habermann jako člověk, který chce stát "mimo" ideologie, v čemž tkví jeho fatální omyl) a nepouští se do vzedmutých vln tragiky. Jakmile totiž dojde na ni (rozhovor Habermannovy ženy se Sturmbahnführerem, poprava Čechů, závěrečné scény lynčování) má v sobě film zase ten starý známý kus nepřirozenosti a kostnatých scénáristických rovnic. Vinit lze i pochybnou volbu jazyka – proč spolu proboha dva Němci rozmlouvají v českém postsynchronu a ještě s úděsnou snahou o tvrdý německý akcent? Nepříjemných výstřelků je celá řada, na druhou strana je Herz vždy dokáže kompenzovat podařenějšími momenty, kdy jsem měl pocit, že tenhle film má co řícti, jen to nikdy nedořekne do konce. Jeho největším kladem tak zůstává kvalitní řemeslné provedení, citlivá režie, stylová hudba a hlavně charismatický Březina v podání Karla Rodena, postava, díky níž Habermannův mlýn sem tam překvapivě zaklape. [55.5% :o)] (14.09.2010)

Nikdy bych si nepomyslel, že místo tripu na kole s kámoškou, na který jsem se tak těšil, se budu dívat na český válečný historický film:-D Nu což, už se stalo, film to byl celkem obstojný, nikoliv natolik, abych si ho někdy pustil znova. Beru ho pouze jako průměr, což možná bude tím, že tento žánr není můj vyvolený, ale nemusí to tím být. Může to být tím, že mě tam moc scén nijak vážně nezaujalo, a celkově mi ten děj nepřipadal nikterak dechberoucí, vůbec mě nedostal do děje, nezažral mě jak by měl, což u těchto filmů požaduju. (05.06.2011)

Přelomová doba konce války v květnu 1945 vysvětluje mnohé a atmosféra byla hustá. Buď jak buď, na rozdíl od předchozích podobných filmů je jedna věc u tohoto filmu neoddiskutovatelná, a to že zobrazuje zcela ojediněle poválečný stav odsunu sudetských Němců. Jak už vyplývá z děje, skutečný zločin na Hubertu (Augustu) Habermannovi by měl podmiňovat celý příběh. V tomto smyslu se dílo ne zcela zdařilo. Tím spíše, když už na první pohled výsledná fabulace celého díla zamrzí o to víc, když si člověk uvědomí, že to bylo vlastně úplně jinak a takhle se to vůbec nestalo. Obraťme se k dobovým reáliím, které nelze opominout, a uveďme věci na pravou míru. Pozor! Následuje možný spoiler! Za prvé jeho žena nebyla vůbec židovkou. Za druhé podle reálných faktů mlynář Habermann byl zastřelen někým ze samozvané revoluční gardy z osobní nenávisti, tudíž se vykonstruovaný lynč ve starém mlýně na řece Moravě nekonal. Pravdou ale je, že zastávat se Němců bezprostředně po skončení druhé světové války bylo téměř nemožné, protože lidé hledaly viníky napáchaného zla, včetně svých bolestí a křivd a měli chuť odplaty. Za třetí jak snadno pomluvit. Podle scénáře ve filmu radil starý farář nacistovi Koslowskimu k útěku, ale to je hloupost. Protože podle dochovaných dokumentů ve skutečnosti pomáhal v odboji, za což byl zatčen a následně zemřel pár dnů před koncem války v Terezíně. Mimochodem nelze u filmu vyloučit, že umělecké pojetí nemusí vždy odpovídat pravdě, ale v tomto případě filmová konstrukce uvádí v hluboký omyl a překrucuje, proto způsob díla či objasnění zločinu nemohu vyzvednout lepším hodnocením než s rozpaky ** Herecké výkony shrnu kladnou větou, nepochybně zahráli dobře. (28.11.2010)

Spalovač mrtvol Juraj Herz víc jak 50 let po válce resuscituje dávno mrtvý příběh, aby jej barvitě naservíroval současné generaci, která už nemá moc jasné představy o tom, jak to kdysi v pohraničí vypadalo a probíhalo. Mezi českými a slovenskými herci vsadil na prověřené koně typu Roden, Hrušínský, Hryc, Holub, Kronerová atd., část hlavních rolí pak svěřil zahraničním aktérům. Zjednodušeně se dá říct, že z Herzova pohledu šlo jak obsazením, tak dějově o sázku na jistotu - válečné příběhy civilistů dodnes mohou vyvolávat kontroverze a tím lákat diváka, pro nějž to může - ale nemusí - být i tak trochu cesta do hlubin sudeťákovy duše. Nemluvě o tom, že někdo (znalý historie vlastního rodu) může v příběhu poznat svého příbuzného - a podle charakterizace postavy se k němu buď nadšeně hlásit, nebo (což je možná častější případ?) jej definitivně zatratit. Velice pozoruhodný part sehrál ve filmu Jan Hrušínský, jenž do role sedl jako "prdel na hrnec" a předvedl "ideální" prototyp Čecha, jenž vyjde absolutně s každým a přežije úplně každý režim (a dost možná i atomový výbuch, jako jediný kromě krys). V globálu shrnuto jde o zajímavou podívanou s hezkým hudebním podkresem, režijně, herecky i kameramansky zvládnutou na solidních 85%. (24.07.2013)

Pro syrový a mnohdy až horrorový styl pana Herze jsem měla vždycky slabost, proto jsem velmi ráda, že se tohoto "kontroverzního" tématu ujal právě on. Strach pramenící z nejistoty, rostoucí zoufalství a pomalu se hromadící nenávist, která v závěru filmu vyvrcholí ve své nejčistší a nejhrůznější podobě, to vše dělá "Habermannův mlýn" tím, čím je - emocionálně nabitým snímkem, který by si měl povinně zhlédnout každý. Na určité části historie by se totiž nemělo zapomínat a na tuhle teprve ne... (18.11.2011)