Zmizení

Mimořádně povedené drama, které mi prokázalo důležitost dodržování presumpce neviny a neradovat se hned z mučení záporného slizouna. Neboť díky spletitosti příběhu, může být v závěru vše úplně jinak, než se na první pohled zdá. Plusové body za atmosféru, která je velice napínavá, místy skoro až mrazivá a k tomu naprosto dokonalé herecké výkony v pomyslném popředí suverénního detektiva Lokiho. Až jsem byl sám udiven, že zde herecky zaválel mnohem lépe a rozhodně mi byl sympatičtější než herec z mé TOP 10. Otevřený závěr byl poměrně uspokojivý a nasměrován spíše optimisticky. Přesto tento film úplně nepatří do kategorie, kterou bych aktivně vyhledával a mé celkové pocity mírně zneváží veškeré filmové kvality na slabší čtyři hvězdy. K tomu zde ještě poměrně silne figuroval fakt, že jsem byl mnohem spokojenějí s podobným filmem ze stejného roku (Zmizelá) a také nadšení velmi rychle opadne u druheho shlédnutí. 75% (19.11.2021)

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Tak filmovej říjen je zatím dodavatel mnoha hvězdiček, po Gravitaci tu máme další kvalitku a já z pytle tahám tentokrát hvězdy čtyři. Mám jedinou výtku a to jsou ty kecy o bohu, nepasovalo to tam. Ovšem zbytek ,to už je slušný žihadlo. Když pominu výborně budovanou atmosféru, solidní napětí a velmi kvalitní herecký výkony, tak mě totálně odpálila postava Kellera Dovera, to jakým způsobem vzal "spravedlnost" do svých rukou a divák tak vidí téměř v přímým přenosu co dokáže z člověka udělat silná, emotivní a bolestná událost. To, alespoň z mýho pohledu strčilo do kapsy všechno ostatní. (08.10.2013)

Říká se, že ďábel je v detailech - a tahle soukromá noční můra pro čtyři rodiče to potvrzuje každým záběrem a každou zdánlivě nepodstatnou informací. Víru v existenci pekla, jaké popisuje církev, mi podstatně narušuje vědomí, jak snadné je pro smrtelníky vytvořit peklo tady na zemi. Protože peklo... to jsou ti druzí. Tímhle labyrintem jsem bloudila bez dechu, ale když jsem se dohmátla niti a vylezla, pro jistotu jsem zkontrolovala, že děti v postýlkách pevně třímají plyšáky a zlovlčice je na stráži. (02.12.2013)