Zmizení

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Udělal co musel a já jsem za to vděčná bohu. Někteří lidé si zkrátka přes pánaboha dokážou vysvětlit cokoli. Dokonce to, že váš muž unese mentálně zaostalého chudáka, aby z něj dostal informace. Za každou cenu. No, s čím kdo zachází... Popravdě tahle rovina, spojená s otázkami možnosti dostávání informací z lidí pomocí násilí mi sama o sobě přišla jako podstatně nosnější téma než další variace na nepolapitelného únosce, kterou jsem čekal spíš v druhém plánu. Ona ne že by byla špatná, navíc Gyllenhaal hraje skvěle a při jeho závěrečné jízdě s hlavou zalitou krví jsem měl pořádně zatnutý zuby. Ale jsou tam prostě docela očividné chyby při vyšetřování, které film trochu kazí v porovnání s takovou Fincherovou Sedmičkou, na kterou pochopitelně divák musí myslet. Tam detektiv Somerset říká krásnou větu, ze které je zřejmé, že si A. K. Walker o vyšetřování něco přečetl: Zakládáme každou blbost, každej střípek důkazu, protože by se to mohlo někdy hodit. Tady občas Policie jakoby opomíjela základní věci, ke kterým se pak dostává zbytečně oklikou. Vždycky je třeba dobré si prověřit lidi okolo a třeba ten (možný SPOILER) medailon tam zůstával nepovšimnut hodně dlouho. Možná je škoda se šťourat v těchto nedostatcích a občas podivném uvažování (vyloženě mě zarazilo to s těmi hady, proč to hned zase nepřiklopit), ale to je právě to, co může dělit dobrý film od vynikajícího. Na druhou stranu to táhne nahoru atmosféra, napínavost a celková ponurost příběhu, která přiková a nedovolí vydechnout. Bez těch chyb by to bylo jasné maximum, takhle zatím **** a uvidím, jak moc se mi to uleží. Updade: trvalo to dva roky, ale nakonec jsem se k těm pěti odhodlal. Porovnání s podobnými filmy: o malinko slabší než Sedm, Zodiac, podstatně lepší než Gone Baby Gone (ten film je nemožně přeceněnej). P. S. Ještě horší než že Dover mučí Alexe mi přišlo chování Birchových, zbabělý alibismus. (12.10.2013)

Velmi podobné Eastwoodově Tajemné řece. Filmařsky stejně strohé a úsporné, s maximálním důrazem na střih a minimalistickou hudební složku. Zatímco první zmiňovaný film je scénaristicky složitější a propletenější, Prisoners sází na lineární děj a otevřené, dlouhé scény plné emocí, kdy kamera neodbočí. Je to hutné, silné a nekompromisní. Zároveň však s citem natočené, s maximálně efektivním hereckým ansáblem. Jackman hraje doslova jako o život. (16.02.2014)

Jako já miluju mysteriózní krimi thrillery, takže mě to vlastně hodně bavilo, ale to se u tohohle žánru povede tak nějak skoro vždycky, pokud nejsou autoři úplní idioti (což se taky někdy stává). Když tak nad tím ale po dokoukání přemýšlím, vlastně tam toho mystéria mnoho nebylo. Je tu jedno zajímavé odhalení související s těžkým osudem jedné z postav, hodinu a čtvrt trvá vedlejší linie mučení, a to mi přišlo poněkud přehnané. Zápletka jako taková je dost tuctová a vlastně se ani nijak zásadně nerozpracuje. Veškerá detektivní činnost je vlastně naprosto zbytečná, neboť k rozuzlení případu by došlo, i když by se předtím vůbec nic nezjistilo. To mi na tom vadí asi nejvíc. Navíc je fascinující, jak snadné a ze strany záporné či záporných postav neopatrné to nakonec bylo. A samotný závěr je jen znouzectnost, aby nebylo ukázáno úplně všechno, i když je zcela jasné, jak to dopadne. Jinak je to ale samozřejmě profesionální práce, která umí vybudovat napětí. Líbil se mi pomalý styl, který tomuhle žánru sluší. A tyto pozitivní aspekty umí dobře skrýt to, že obsah vlastně není až tolik zajímavý. (28.03.2019)

Detektivní drama s perfektními hereckými výkony a svou hutnou atmosférou blízké Nolanově Insomnii. Ten film se na člověka valí jako nabalující se sněhová koule. Škoda toho trochu nedotaženého závěru, který není nelogický ani nepůsobí hloupě, jenom mohlo jeho podání být lépe promyšleno. U jiného filmu by mi to asi nevadilo, ale když tady to ve srovnání s dokonalým zbytkem filmu prostě až příliš vyčnívá. (06.06.2014)