Taras Bulba

První verzi novely Taras Bulba z r. 1835 musel Gogol přepracovat, protože se úřadům zdála příliš "ukrajinská". Ta druhá z r. 1842 je i předlohou Bortkova filmu. Na ní už není ukrajinského nic. Jak známo, Gogol byl, podobně jako Dostojevskij, zastáncem samoděržaví a pravoslavného univerzalismu, a v rámci slavjanofilství se Ukrajincem patrně nijak zvlášť necítil. A antisemitská a protipolská je tedy už původní novela, nikoli až film (a dlužno dodat, že i naši obrozenci panslavistického ražení Polákům zazlívali jejich povstání z r. 1831); a stejně tak nesmyslné spojování záporožských kozáků (kteří opravdu nebyli Rusové) velkoruskou ideou jde na vrub Gogolovi. Bortko se očividně snažil natočit něco jako jsou Hoffmanovy adaptace Sienkiewicze, ale přitom vynechat jakoukoli neurčitost a víceznačnost postav a jejich motivací. Proto jsou všechny nudné, ploché a prázdné. Celý snímek nadto postrádá jakýkoli dramatický náboj a svévolné používání vypravěčského voiceoveru, který je jednak zbytečný a druhak film činí narativně idiotským, to jenom zhoršuje. Jako by všechno měl vynahradit velkoruský šovinismus, který z filmu cáká na všechny strany stejně, jako krev z rozpolcených husarských kyrysů (mimochodem, právě samoúčelnost akčních scén je pro celou bezradnost snímku velmi ilustrativní: detaily na probodávané části těla, v rychlém sledu za sebou, následované celkem s patetickou promluvou /stejnou u každého dalšího/ umírajícího kozáka, to všechno pětkrát do kola). Když Jerzy Hoffman v devětadevadesátém adaptoval Ohněm i mečem, Sienkiewiczův nacionalismus a jednoznačnost v něm mírnil a problematizoval (Wisniowecki je je ve filmu oproti knize daleko fanatičtější a nelítostnější), Bortko naproti tomu všechno ještě přitvrzuje a nafukuje. Jak by taky ne, když byl z velké části financován ruským ministerstvem kutury. Není těžké odhadnout, kdo by tak měl být ten velký car, jehož věští umírajícíc Taras. (31.03.2011)

Poľská modelka sa zaľúbi do chlapa s účesom ostrihaným podľa hrnca, čo sa ale dnes postupne dostáva do módy. Stačí si pozrieť dnešných futbalistov. Ako mor za presadzuje štýl kastról, ako príklad uvediem chlapíka menom Kieran Trippier, ktorý to celé spustil a už sa teším ako tento štýl čoskoro budú nasledovať ako ovce aj deti u nás na sídlisku. Inak okrem zaujímavej hudby tu nevidíme nič výnimočné. Rusi zas pateticky oslavujú svoju zem, vidíme tu mužíkov s veľkámi fúzmi ale riedkym porastom na hlave. No a Poliaci, Ukrajinci, Rusi sa tam mlátia navzájom, ale výzorovo medzi nimi žiadny rozdiel nie je vidieť. Poučenie: Na Ukrajine zomierajú ľudia. Za 500 rokov sa nič nezmenilo. (14.08.2019)

Velmi slušně udělaný film, nastiňující poměry v 16. století v Rusku. Kozácké hnutí vznikalo živelně a rekrutovalo se ze zchudlých šlechticů , zběhů, nevolníků a dalších desperátů tehdejších časů. Mělo jen jednu potřebu- boj. Proti komukoli. Ačkoli jsou zde kozáci heroizovaní, ve skutečnosti byli velmi nebezpeční a zvládat je měl problémy i sám car. Příběh sám není nijak složitý, je ale docela dobře zdramatizovaný a výprava je na úrovni. Zajímavé je si zvyknout na to, že nikde nevlají americké vlajky a umírá se za Rusko. To ze současné kinmatografie už tolik neznáme. Takže ne hollywoodská klišé , ale "mosfilmská"... (12.02.2010)

Přikládat téhle filmové adaptaci Gogolovy archaické kozácké novely nějakou historickou naučnou hodnotu je naivní; čerpat z ní nějaké (jakékoliv) historické informace má asi podobnou váhu, jako je čerpat třeba z komunistické filmové husitské trilogie, nebo z románů sračkopsavce Jiráska. Dialogy a celá stavba příběhu jsou beznadějně zastaralé, škoda že se tvůrci tak sveřepě drželi literární předlohy a nezpracovali ji trochu volněji, moderněji, tj. realističtěji, bez pitomého patosu a teatrální dikce postav. Kapitolou samou pro sebe jsou pak neustále omílané žvásty o "ruské" zemi a víře a síle z úst Záporožců. A mozkorvoucí je i pseudoromantická zápletka se zamilovaným Andrijem a polskou šlechtickou běhnou. Ale díky novějšímu datu vzniku se divák může aspoň kochat pestrou výpravou, užít si dosytosti řežebných šavlovaček a nakouknout i do makety Záporožské Siče na Dněpru. Ovšem pokud byste byli zvědaví na nějaké syrovější a opravdovější výjevy z dějin polsko-ukrajinské slovanské vzájemnosti, všemi deseti doporučuju masakrální polskou Volyň. (22.06.2020)

Patetická a vysokopatriotická historická dráma s početnou a naturálnou akciou. Aj keď námet vychádza z Gogoľovho pera, nedá sa nevidieť to quantum pátosu o matičke Rusi a akémusi ospravedlnovaniu krvilačnosti siláckych Kozákov. "Na koho pôjdeme? Na Turkov či Tatárov?" Im je to v podstate fuk a keď sa naskytne možnosť prelievať krv proti Poliakom, nezaháľajú ani sekundu. Kto normálny by takýmto krvilačným a barbarským agresorom držal pästíky? Na druhej strane remeselné spracovanie je na vysokej úrovni, vojnové a akčné scény v exteriéri sú nadštandartné. Taktiež musím pochváliť špeciálne efekty, ktoré síce nie sú extra pompézne, skôr menej nápadné - chválim, že tvorcovia odhadli svoje sily a zvolili to, čo zvolili. Historická vieryhodnosť pokrivkáva - na 16. storočie minimum strelných zbraní a absencia delostrelectva - chápem aj keď nesúhlasím, tvorocia sa radšej chceli vyžívať v šermiarkych súbojoch. Trochu som ľutoval dáberov - tie kecy o matičke Rusi boli asi na šabľu. (03.04.2016)