Oni 2: Noční kořist

„Proč to děláte? A proč ne?“ Odpověď jednoho z Nich na otázku, proč vraždí a zároveň i na to, proč byl tenhle film natočen. V prvním případě je to to jediné, co na snímku chválím a jedna věta věru není moc. V druhém případě bohužel smutná realita, kdy relativní úspěch nějakého hororu vybízí další a další „režisérské downy“ k rozšiřování daného universa. Příště to bude určitě Oni 3: Zrození zla, jak taky jinak. (15.06.2018)

Už úvodní pecka od Kim Wilde dávala tušit, že se dost možná pojede v dobře zajetých kolejích starého dobrého osmdesátkového vyvražďovacího slasheru. A taky že jo. Navíc postavy mě od začátku zaujaly, vizuál byl fajn a atmoška záživná. Tak to byla ta dobrá zpráva a teď tu špatnou: Tenhle slušný retro thriller od svých osmdesátkových vzorů ale bohužel přebral i totálně blbé chování všech zúčastněných postav. Nemyslím jen těch absurdních killerů, snad členů jakési 'Mansonovy mládeže' (stejně jako v o deset let starší jedničce), ale i terorizované rodinky. Rozdělují se když se vůbec rozdělovat nemají, chodí ven bez mobilů, schovávají se na nemožných místech, táta si nevezme náhradní náboje do kapsy i když jich je plná krabice, synek nedokáže zmáčknout spoušť na vraha matky a uteče před subtilní holkou, místo aby jí jebnul golfovou holí kterou má v ruce, dcera zase utíká před jedoucím autem prostředkem silnice... A konec s nesmrtelným sekerníkem a la Michael Myers už je dost přes čáru na to, že je to prý "based on true story" (hmmm, to jistě). Ale po večeři, jako večerníček na jedno použití, je to celkem ucházející mozkovýplach. (11.11.2020)

Sakriš, trestuhodne premárnená príležitosť. Perfektný 80s style synth soundtrack, použitie 80s songov, parádne prostredie opusteného campu, všade mlha, noc, veľmi solídne nakrútené a dobrý záporáci bez motívu v creepy maskách. ALE...O gore sa nemusíme baviť, je tu cca jedna krvavejšia scéna. Chápem, malo ísť o napätie, ale aj to sa nejako dostavuje len tak na pol dychu, emocionálne ma to nedostalo, tak ako by malo. Škoda, preškoda. Boli tu ingrediencie na hororovú hostinu s 80s príchuťou, alebo na poriadny nervák, ale upiekol upiekol sa taký chutný ok koláčik...Ale na jedno pozretie to minimálne určite je. (01.09.2019)

Dlouhých deset let si diváci museli počkat na volné pokračování „Home invasion“ známým pod českým názvem Oni. Otázkou však zůstává, zda to bylo skutečně zapotřebí. Dvojka totiž rozdělila diváky na dva tábory. Ti jedni ji považují za zcela zbytečnou záležitost, která postrádá v mnoha okamžicích reálnost, postavy jim byly nesympatické a především se vytratila ponurá atmosféra postupného psycho teroru a místo dalšího Home invasion tu máme jakousi jeho směsici s dalším hororovým subžánrem slasherem. No a těm druhým to samozřejmě zas až tolik nevadilo, ba co víc se jim líbila větší míra brutality a násilí. Osobně zůstávám někde uprostřed, protože i já jsem přivítal více násilí, obětí a krve, jenže právě na úkor samotné atmosféry. Přece jenom mi neustálé běhání po kempu z místa na místo lezlo dost na nervy, stejně jako neuvěřitelné teleportace hlavních záporáků a místy až nesmyslné chování většiny postav, které se v některých okamžicích chovaly naprosto nereálně. I z toho důvodu mi více vyhovoval příběh prvního dílu, který ovšem na rozdíl od mnohých rovněž nepovažuji za bůhvíjak skvělou podívanou. Znám dost lepších filmů na podobné téma, které mi nabídli mnohem lepší a záživnější podívanou než tyto dva filmy dohromady. Nicméně si nemyslím, že by dvojka byla nějaká výrazná katastrofa. Prostě jde jen o další tuctovou záležitost s několika světlými okamžiky, nějakou tou brutalitou a množstvím uhozených situací. To je však neduh každého druhého filmu, ale alespoň jsem se u toho nenudil. Hlavně i díky přijatelné délce. 50% (28.10.2020)

Hutná atmosféra společně s povedenou kamerou předního českého světového kameramana, Milana Petera Sovy, je u série Oni bohužel minulostí. Z pokračování povedeného ambiciózního originálu z roku 2008, se pod taktovkou režiséra Johannese Robertse a kameramana Ryana Samula, který je zřejmě velkým vyznavačem extrémních Tarantinovských close-up záběrů, stalo tuctové béčko, které ztratilo punc originiality. Ani opětovná přítomnost hlavních záporáků, ikonické hlášky "Je tu Tamara?" či Easter eggu s povolenou žárovkou nepřeváží misky vah na pozitivní notu. Casting herců se vyloženě nepovedl a s žádnou z postav nenaváže divák citovou vazbu, což snímek v konečném zúčtování taktéž sráží. Největším kladem snímku je vynikající soundtrack z osmdesátek, zejména pak songy Kim Wilde - Kids in America a Cambodia, které navíc působí soudobým dojmem, když podklad druhé zmíněné písně můžeme aktuálně slyšet v hitparádách v písni Overdrive od Ofenbacha. Celkově je Oni 2: Noční kořist podprůměrným hororem, který absencí mrazivé a dechberoucí atmosféry pouze ničí to, čemu dala jednička kultovní základy. Dvě hvězdy. 😕 (22.05.2024) (23.05.2024)