Dostaň ho tam

Já jsem se suprově pobavil. Aldous Snow je tam permanentně něčim sjetej a nutí špekouna strkat si drogy do análu. Smál jsem se vždycky, když se Jonah Hill poblil. P Diddy tam je přespeedovanej magor, co bere do rukou rozžhavený kameny a prostě celkově je to fakt střelený. Není to tak komplexní a "ze života" jako Kopačky, ale naprosto schválně mnohem bláznivější. (26.11.2010)

Klasická skvělá komedie kterou produkoval sám mistr Apatow. Čekal jsem linii ve stylu dostaň rockera z bodu A do bodu B, ale naštěstí tomu tak není a v půlce filmů se prohrubuje vztah mezi rockerem a Greenbergem. Casting je skvělý tak jako u všech filmů od Apatowa, protože nebere do hlavních rolí žádné nažehlené hezounky. (15.08.2010)

Těšil jsem se, hodně jsem se těšil. Nakonec jsem během jednoho týdnu viděl tuhle komedii třikrát a pokaždý jsem se smál. I když jsem se setkal s místy, kde mi bylo občas trapně i za tvůrce. Třeba ta holka a její hairaoke. No asi to k dobrým komediím patří, že se občas dostaví jistý nepochopení. Ono totiž nejde uspět u každýho s každou scénou na sto procent. I tak je to ale supr zábava, kde pár scén bude určitě legendárních. Na některé já totiž nikdy nezapomenu a pokud ten film uvidíte i Vy, tak pochybuju, že budete tvrdit opak. Nejsympatičtější na tom všem je nejen nápad, ale samotné zpracování. Herci jsou úžasní, sympatičtí a neskutečně si role užívají. Hudební průmysl tak dostává na koule přes celou čáru. A co mě potěšilo nejvíc, tak to, že pár zpěvaček a producentů se na tom sami podílelo a vůbec jim to nevadilo. (11.10.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

Apatowova fekální dílna opět vytlačila další seriový produkt, z něhož se budou američtí soudruzi nepochybně bodře plácat do kolen a prskat kousky hamburgerů a popcornů do nižších řad. U předchozích "mistrových" produkčních počinů jsem si vždy docela příjemně protáhl atlase s čepovcem nevěřícným kroucením hlavou a rděl jsem se jako patnáctka před deflorací za toho dementa, který ty "humory" napsal. S nejhlubším zármutkem však musím konstatovat, že nebýt toho ohyzdného Superbad prasovředa v hlavní roli, tento výtvor by až tolik nesmrděl a nechal můj dávící reflex celkem lhostejným. Dokonce jsem se i několikrát cudně zachichotal a ten homoanglán sem tam vykazoval i náznaky charizmatu! Lepší dvojka, Džude! (18.10.2010)