The Stoning of Soraya M.

Francouzký novinář Freidoun Sahebjam (James Caviezel) přijíždí do malé vesničky uprostřed Iránu - kde se díky rozbitému autu na pár hodin zasekne. Vyhledá jej jedna místní ženština Zahra, která mu vypráví příběh o své neteři, Soraye a jejím manželovi Alim. Ali si našel mladou milenku, a aby se mohl své ženy zbavit, nařkne ji z cizoložství. V islámské společnosti tím ale nad Sorayou vyřknul ortel smrti. Zahra chce, aby se celý svět dozvěděl o bezpráví, které se v této zemi děje - ale místní to nehodlají dopustit ... Tento film se mi hrozně těžko hodnotí .. na jedné straně poutavý námět i příběh (s nálepkou Based on a true story, samozřejmě), na straně druhé je nutné uznat všechny Nictoriovy připomínky. Jenže kterýto film je stoprocentně politicky korektní? Ukamenování Sorayi je takovou malou (a kontroverzní) sondou do hlubin islánského života (jestli je nadnesený nebo ne vem čert, stačí si ale občas pustit zprávy a informace zde nejsou moc odlišné)... (24.08.2011)

Zvláštní, nedávno jsem viděl De Palmův film Zredigováno, kde se mimo jiné říká, že během války v Iráku Američané beztrestně postříleli na tzv. kontrolních stanovištích přes 2000 civilistů, já vím, byla to válka, že? Zvláštní, že na Rézu Páhlavího se tu vzpomíná s takovou láskou, zvláštní, že místní duchovní byl vlastně převlečený kabát a kriminálník, zvláštní, že islámské právo bylo všem zúčastněným naprosto u prdele, zvláštní, že emocemi nabitá propaganda obalamutí i kiddo. Zvláštní to film, který hýří těmi jedině správnými odsudky a nabízí pouze jediné východisko, oddělit zrno od plev pomocí selektivně vedené války za mír, lidská práva a ropu a konečně tak přinést do této zmučené země civilizaci, rovnoprávnost a zrcátka na výměnu. Jen si říkám, co by za to děti v Africe daly. Punc skutečného příběhu dodal sílu, byť to všichni už dlouho víme, ale takhle dobře přece ukamenování ještě nikdo nezpracoval, pomalé, krvavé, bolestivé a díky zpomalovačkám až matrixovsky nádherné, zdařilá filmařina. Ono to skutečně asi bude vypadat ještě hůř, ovšem daleko rychleji a bez tolika emocí, výpovědní hodnota by byla sice vyšší, ale nikoho ze západních soudců" by smrt během několika minut s kousky mozku, roztrhanou kůží a zvratky v tak velkolepém filmu nebavila, a o to přece šlo především. Šokovat, ale hlavně korektně a s úctou a veškerým pochopením pro islám. Slunce v duši, Cyrusi Nowrastehu Goebbelsi. Dal bych odpad, ale musím přiznat, že přes veškerý svůj přirozený cynismus jsem měl na konci vlastně slzy v očích, nedokážu si totiž představit svět, v němž je tohle možné, jsem svatá prostota. (23.03.2015)

Problémem tohoto filmu je jeho prvoplánovost. Je citelné, že se nejedná o íránský příběh s íránskou atmosférou, vyprávěný íránskými obyvateli, z kterého přirozeným způsobem vyplyne něco pro západní civilizaci naprosto neuvěřitelného. Film tedy slouží spíše jako komentář západní civilizace na radikální muslimskou obec. Děj odpočátku spjeje k jediné šokující scéně, tedy podobně jako u Umučení Krista, avšak i tak je třeba uznale pokývat, že všechny islámské reálie, na které cestou narazíme, jsou docela věrohodné. 7/10 (25.07.2016)

Silný ale opravdu silný příběh o zcela jiné kultuře a jejich hovadských zvycích. Film ukazuje, jak se krutě a nemilosrdně zachází s ženami v Íránu, čeho všeho jsou tam muži schopní a jak vymývají mozky svým dětem už od mala. Neskutečný příběh, u kterého se mi zvedal tlak a měl jsem chuť něco rozbít, nechápu, jak se všichni mohou divit, že tyhle zvířata my tady prostě nechceme. Opravdu nemám ani pomyšlení na to, že bych si přečetl knižní předlohu. Nejděsivější na tom všem je, že tohle se skutečně děje, je to podle skutečné události a nikdo s tim nic nedělá. Skutečně smutný příběh, který si opravdu nepustíte někde na pohodové odpoledne, nebo jako zpestření romantického večera. (23.06.2015)

Rektálna sonda do života jednej vysoko sofistikovanej dediny z oblasti piesočných cigáňov. Takto nejak by vyzeral svet, keby vieru nenahradil rozum. Problémom však je, že do kamenitej oblasti utierkárov sa stále ten rozum nedostal a ani tak skoro nedostane. Keďže dejiny sú cyklické, tak počítam, že do končín pologramotných primitívov v uterákoch (ako rád túto oblasť Blízkeho východu nazývam) sa dostanú tak za 500 rokov.Stačí si odmyslieť auto, slnečné okuliare a hodinky a tento snímok by mohol byť o Križiackych výpravách a šírení kresťanstva (pologramotný primitívovia v brnení a s krížmi). Po celý čas sledovania som rozmýšlal nad dvomi vecami. Prvou je fakt, že žiť v takej dedine, kde elektrika, tečúca voda a splachovací hajzel smrdia diablovým dielom, musí byť nuda prekérnejšia ako čítať Bluntmanove komentáre. Takže som sa ani nepozastavovať nad tým prečo sa celá dedina ochotne vytrhla z letargie sledovania okolitých šutrov rôznych veľkostí a s chuťou sa zapojila do hodu na terč. Zábava je totiž korením života. Druhou vecou, ktorá stojí za uváženie je stála a nekončiaca snaha ynteligentov z Európy socializovať a prevychovávať ľudí, ktorí sú schopní aj v dnešnej dobe niečoho takéhoto. Holt nebyť to náboženská otázka, vyrieši sa to napalmom. Ale keďže ide o imaginárnych kamarátov, na ktorých má vraj každý slabomyseľný právo, zostáva to tolerované. No a na záver k filmu, keďže mnohí odborní kritici zastávajú názor, že vyjadrovanie sa k myšlienke filmu nestačí a treba zhodnocovať všetky aspekty snímku. Takže... prostredie je pekné kamenisté, kamera sa netrasie, ochotníci sedia do prostredia a strih, akcia a choreografia chôdze pomedzi domy sa podarila tiež. (13.05.2015)