The Stoning of Soraya M.

Se z toho holky neposerte!! Ono to bude určitě tak černobílé, jako emancipovaná Iráčanka, která beztrestně fackuje lokální patriarchy! Třeba toho dědka Soraya ve skutečnosti fuckt píchala!! Nicméně ani sám Goebels by to nenatočil působivěji! A nezapomeňte, že je nutno víc takových filmů, když už tam válčíme za demokracii a světový mír! Hle, proti jaké ose zla stojíme! Mocichtivé a pokrytecké kudlanky ale převažují nejen v Islámu, pouze mají oblíbené jiné kolektivní sporty a nenadělají s rozvodem takové ciráty!! (03.03.2010)

Maximálně působivý a znepokojivý snímek..... .... a malá připomínka toho, že na světě ještě žijí stovky milionů v otřesných kulturně-legislativních podmínkách. Přesně ten typ snímku, kde od začátku do konce víte, co se stane, přesto se to tíživou formou valí kupředu a ani na vteřinu to nevybočí z premisy filmu perfektně věrné názvu, který zároveň slouží jako tldr shrnutí děje. Když se blížilo samotné kamenování, tak jsem měl z davového allahu akbar bobky, ufff... Strašně zajímavá je i doba ve které se to odehrává, mocně mi to evokuje padesátá léta u nás a i složení vrstev, které se dostaly k moci je podezřele podobné a je fakt jedno jestli se to v jedné zemi ve jménu rudé knížky, v druhé ve jménu alláha. U nás jsme se s tím už díky bohu vypořádali, jinde ještě trpí. Přitom zvláštní, že v dobách tvrdé totality, se k nám z Teheránu vozily západní věci, které tu nebyly k dostání. Nicméně jsem strašně rád, že jsem se narodil v rasistické, xenofobní, misogynní a vůbec hrozně předsudkové a zkažené white male společnosti a ne třeba někde v Iránu nebo Sýrii. Mimo tematiku a zdrcující filmovou gradaci mne uhranula (ne doslova!) Shohreh Aghdashloo, ta má na šedesátnici naprosto neuvěřitelné charisma a s jejím hlasem i sex appeal. Snad ji mimo štěků "teroristek" bude v západní tvorbě vidět více, zaslouží si to. Slabším povahám a ženám bych to asi uplně nedoporučoval. 10/10 (03.07.2016)

Problémem tohoto filmu je jeho prvoplánovost. Je citelné, že se nejedná o íránský příběh s íránskou atmosférou, vyprávěný íránskými obyvateli, z kterého přirozeným způsobem vyplyne něco pro západní civilizaci naprosto neuvěřitelného. Film tedy slouží spíše jako komentář západní civilizace na radikální muslimskou obec. Děj odpočátku spjeje k jediné šokující scéně, tedy podobně jako u Umučení Krista, avšak i tak je třeba uznale pokývat, že všechny islámské reálie, na které cestou narazíme, jsou docela věrohodné. 7/10 (25.07.2016)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)

Zařazovat film mezi kýč a nazvat ho tahačem citů je velmi jednoduché. Dokonce jsem zde četl i věty typu, na světě se dějí horší věci, tak proč točit zrovna o tomhle. Proč ne? Odpověď. Na světě se točí filmy o mnohem větších pičovinách a zrovna toto téma mi zrovna zbytečné nijak nepřijde. Jako zbytečné a citově vydírající? A že ze mě někdo tahá city. Teda dívat se na 20 minut na ženu, která je bombardovaná kameny od své rodiny i přátel mi zrovna nepřijde jako "pojďme si zaplakat". Cyrus Norwrasteh natočil absolutně minimalisticky (vůbec ne bulvárně), s citem i nesamoúčelnou krutostí jednu událost, která se na tom velkém světě stala a děje se furt. Ale... Někomu to přijde zbytečné. A že se o tom někdo takhle zmínil, je pouze dobře. Jediný zápor tohoto filmu je závěrečná scéna, kde Zahra se zdviženýma rukama k nebesům volá,, celý svět se dozví pravdu..." Ale to už rejpu naprosto zbytečně. Vynikající. (25.08.2011)