Den nezávislosti

Kdo by chtěl v tomto sci-fi thrilleru hledat nějaké životní moudro, bude těžce zklamán. Jde totiž o čistokrevnou popcornovou podívanou, při které je doporučeno nepřemýšlet nad tím, co se na plátně nebo v TV děje a prostě jen hltat a hltat (očima). A tady toho k hltání je opravdu hodně. Záplava supermoderních triků se na člověka z plátna doslova vylije a chvílemi je jich tolik, že je divák ani všechny nepostřehne. Po této stránce - všechna čest. Co mě ale (jako už mnohokrát) dokonale odrovnalo, to je ten americký patriotismus. Pro mě osobně už je to ta nejzprofanovanější věc na světě. Ale ještě více mě začínají unavovat američtí prezidenti - akční hrdinové. Pro mě osobně je daleko realističtější skutečná návštěva mimozemšťanů na Zemi. (24.08.2002)

Pokud Emmerich prodchnutý americkým patriotismem, tak je jasná volba na Godzillu, u které jsem se bavil nepoměrně víc. Celý film je sice pěkný, možná i blbý, ale koukat se na to se zdravým rozumem dá. Některé pasáže dojmou, některé zase vysloveně iritují svojí americkostí. Zejména postavu prezidenta bych si s klidem odpustil. Ale to už k tomu prostě patří. Ber nebo neber, solidní Sci-fi velkofilm s k-sežrání Goldblumem. (05.02.2007)

Emmerich chtěl být tak moc druhým Spielbergem a Lucasem, bohuže ale není. To nemění nic na tom, že Den nezávislosti je byť jednoduchá blbina, tak poctivá a plná života. Je to praotec disaster porna a Emmerich v tom nejlepším. První polovina filmu je opravdu brilantním budováním, který funguje po všech stránkách a člověka naprosto ponoří do této situace a světa. V druhé polovině jde už cítít více ta lacinost, přímočarost a jednoduchost Emmerichových scénářů a ploché oblouky pro postavy (čest vyjímkám), jde tu cítit i ta snaha o vytvoření tehdejších "novodobých" Star Wars a ikdyž se to nepřibližuje ke Spielbergovým ani Lucasovým majstrštukům, pořád je to užasná zálěžitost se sympatickým obsazením, neuvěřitelnýma hláškama a svým specifickým šarmem. Nemluvě o užasných efektech, které i dnes působí krásně. 7/10. (25.05.2022)

Tak si to shrňme: Je to sci-fi od Rolanda Emmericha. Ba co víc, je to sci-fi od Rolanda Emmericha, ve které hrají a to docela dobře - Will Smith, Jeff Goldblum a např. Bill Pullman. Je to sci-fi, kde stateční Američané zachraňují svět před mimozemskou invazí (dokonce i prezident tady přidá ruku ke stíhačce). Třepetající se vlajka plná pruhů a hvězd i vlastenecká klišé, tím se tady také opravdu nešetřilo, ale: je to neuvěřitelně zábavný kousek, který snad nemá jedinou hluchou vteřinu! Navíc v pěkném vizuálním zpracování. Postupem let jsem si ke Dni nezávislosti vybudoval silně pozitivní vztah a čas od času se na něj rád podívám. Povedený blockbuster z 90. let, který řadím výš, než například uslzený Armageddon. Ostatně, skvělé tržby a dodnes veliká obliba u fanoušků asi také nebudou zcela náhodné. (29.11.2020)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)