Den nezávislosti

Když se svět řítí do pekla a člověk nemá co ztratit, není nad to porvat se s mimozemským sajrajtem a poslat ho do pekel dřív, než pošle do pekel on mě a mojí planetu. Asi tak nějak zareagovala postava Willa Smithe v tomto filmu a divák tak měl možnost viděl strhující biják, který byl od začátku až do konce zajímavý, napínavý a dostatečně nepředvídatelný, takže jsem u něj vydržel celou dobu, aniž bych měl vůbec čas se byť jen na chvíli nudit. Rolandu Emmerichovi zkrátka to ničení naší planety docela jde, a ani tady tomu nebylo jinak. Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně asi ani nemám tomuto filmu co vytknout, byla to katastrofická akční sci-fi záležitost na nedělní večer, která mě dokázala zaujmout. Ale i když jsem vlastně docela spokojený, přesto maximální hodnocení neudělím, a to z toho důvodu, že tohle je prostě klasická komerční záležitost, která divákovi nepřinese nic navíc, jenom ho na nějakých 140 minut zabaví, ale nepřinutí ho přemýšlet, prostě je to jen zabíječ času, který dovolí mé hlavě a mému mozku si odpočinout od reality všedního dne, a z toho důvodu nedávám plný počet, ale čtyři hvězdy jsou taky dobré. (22.09.2013)

Větší béčko s áčkovým rozpočtem jsem snad neviděl...ale je pravda, že mě ID4 v mých 12 letech hluboce zasáhl. Houby jsem věděl co to je psychologie postav, co to je předvídatelnost děje, prostě jsem zapadnul do sedačky a asi dvě hodiny uslintával nad tehdy úžasnými efekty. Ale zaplaťpánbůh jsem alespoň trochu dospěl, takže bych si při vzpomínce na některé věci, které jsem o tomhle "hlubokém" díle prohlašoval, musel dát pěstí. Dneska už bych ID4 nedoporučil ani jako popcornovou zábavu, ta má často alespoň nějaký nápad:) A navíc mám dojem, že každý druhý příšerně patriotický film o Americe stejně natočili Němci... Update 2013 - měl jsem tu původně 60%, ale nedávno jsem to znovu viděl a musel jsem uznat, že je to precizně zvládnutý mozkový výplach jako byli třeba první Transformeři (i když na těch výhradách vůči vlajkoslávě a patetickým patriotickým gestům stále trvám, protože prezident-fighter pilot je už hodně přes čáru). A jelikož funguje i o víc jak patnáct let později, zaslouží si červenou barvu. 70% (25.01.2003)

Tahle kultovní pecka má i v dnešní době rozhodně, co nabídnout. Tento epický megafilm nastartoval kariéru Willa Smithe jako jedoucí rychlík. Roland Emmerich tyto věci umí a tady s tim vším začal. Cgi efekty jsou pořád na dobré úrovni a vše působí v rámci možností jako realistické Sc-fi. Je mi jasné, že každý bude nadávat na přílišný patriotismus, ale nevím, proč by to mělo škodit samotnému filmu. Tohle je prostě bomba...100% (18.05.2013)

Pokud Emmerich prodchnutý americkým patriotismem, tak je jasná volba na Godzillu, u které jsem se bavil nepoměrně víc. Celý film je sice pěkný, možná i blbý, ale koukat se na to se zdravým rozumem dá. Některé pasáže dojmou, některé zase vysloveně iritují svojí americkostí. Zejména postavu prezidenta bych si s klidem odpustil. Ale to už k tomu prostě patří. Ber nebo neber, solidní Sci-fi velkofilm s k-sežrání Goldblumem. (05.02.2007)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)