Patriot

Jsou filmy, kde je přehnaný americký patriotismus podán tak zábavně, že se nad to dokážu povznést a beru ho jako něco samozřejmého, jako nepostradatelné béčkové žánrové klišé (Rocky, Rambo, Den Nezávislosti….). A pak jsou filmy, kde je mi z toho na blití a nedokážu se tomu ani zasmát. To je případ Patriota. (05.02.2006)

Tak připomínám, že nejsem úplně velký fanoušek válečných nebo historických filmů, ale výjimky rozhodně uděluji. Třeba film s Melem Gibsonem Statečné srdece - to mě chytlo a bylo to skvěle zahrané. Tohle je ale o něco horší. Dá se na to dívat, ale po všech stránkách je to slabší než to Statečné srdce. Přesto je to koukatelný průměr, kde funguje dobře i hudba a emoce. Ale film místy nudí, má dlouhou stopáž. Nicméně film hodnotím tak na 55% = *** (03.12.2012)

Takhle to dopadá, když se režisér popkornových pitomostí snaží dosáhnout na nějakého toho Oscara. Výsledkem je povrchní exkurze do amerických dějin, které vévodí patos a nechutně velké množství zpomalených záběrů. Celý film je navíc neskutečně natahovaný. I když se v Patriotovu pár lahůdkových záběrů objevilo a herci se snažili sebevíc, já se buď kousal nudou, nebo jsem těžko rozdýchával ten patetický opar, kterým byl celý film načichlý. 40% (24.12.2008)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Film mi nepřipadá typicky velkohubě patriotickým amerikanismem jako mnoho z jejich produkce (např. zde zmiňovaný Den nezávislosti), ale jako příběh mstícího se otce, jenž pozvedne zbraň za nezávislost své země jen pro záchranu své rodiny a především, aby ochránil svého naivního nejstaršího syna - vlastence (01.12.2004)