Nezastavitelný

Tony Scott tyhle filmy zkrátka uměl. Unstoppable je jeho poslední snímek (ale vtipkovat o tom, že Tony měl přezdívku "Anskokebl", by nebylo vůbec hezké...), a i když v něm nenajdete nic překvapivého, mistrovské Scottovo řemeslo, snoubící působivou kameru, energický střih a správně monumentálně zlověstné kovové zvuky, vám nedovolí se nudit. Není potřeba v tom hledat žádná ozvláštnění, snad krom živé reklamy na Hooters, tohle je zkrátka vypulírované béčko jak má vypadat. Faktem je, že v roce 2001 se skutečně stalo cosi podobného... prvním dvaceti minutám filmu, protože odhodlaný veterán Jess Knowlton a neméně zdatný zelenáč Terry L. Forson soupravu číslo 8888 (filmová 777 je takový malý "džouk"), která opravdu vezla pěkné svinstvo, po dvou hodinách a zhruba sto kilometrech jízdy zastavili, aniž by jim vagóny jezdily po dvou kolech a podobně;) Filmu to každopádně na sympatických červených sedmdesát dá. (07.11.2014)

Zejména v posledních 30-ti minutách solidní adrenalinová práce. Sice už to tady jednou bylo a v lepším provedení (Končalovského ´Splašený vlak´), ale jinak má tahle akční jednohubka jeden velký trumf a tím je neokoukané prostředí železniční dopravy. Scott si s akcí tyká a pak i to nezbytné klišé kolem rodinných peripetií ústřední herecké dvojky se dá bez újmy přežít. (25.12.2010)

Jede vláček kolejáček s vagony plnými s*aček aneb instruktážní videoklip na kolejích... Začátkem devadesátých let kroužil rádiovým éterem obrovský hit amerických Soul Asylum zvaný Runaway Train a o necelých 20 let později prakticky míjí domácí distrubuci Unstoppable - jeden z dost možná nejlepších "runwaytrain" akčních filmů vůbec. Jistě, už od počátku se nabízí srovnání s bezmála klasickým Runaway Train Andreje Končalovského, ale tudy podle mě cesta nevede. Tehdy to byla syrově neurvalá analogová béčkařina, ve které byla železnice víceméně prostřed(ní)kem příběhu, nikoliv ústřední a jediný motiv, jak je tomu v klipově ultramoderním kousku Tonyho Scotta (se vším, co k jeho předešlé tvorbě patří včetně nevykolejitelného Denzela Washingtona). Nezastavitelných sto minut plných těžkotonážního adrenalinu, lehkotonážního estrogenu Rosario Dawson, trochu vynuceného "představování" jednotlivých postav a vcelku autentické, uvěřitelné akce. V tomhle případě kupodivu smysluplné vítězství vizualizace nad atmosférou a poloviční nostalgie přesně v duchu klasických akčně-katastrofických béček. Pro mě tedy vcelku milé překvapení. [final rate: 75%] (12.03.2011)

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)

Film úspěšně navozuje pocit rychlosti a nezadržitelnosti - podobně jako kdysi akční zjevení Nebezpečná rychlost. Tehdy to byl autobus, který nesměl zastavit, nyní je to vlak, který nejde zastavit. Ostatní elementy jsou redukovány na minimum, podstatný je především vlak - to je hlavní hrdina filmu. Kamera kolem něj až obdivně krouží, je dokonalý když do něčeho vrazí a když kolem něj lítají jiskry. Velmi jednoduchý děj, kde se neřeší nic jiného jak vlak zpomalit a zastavit a zabránit katastrofě - klíčová je forma, Tony Scott využil do poslední kapky všech možností, jak z jednoduché situace vytěžit maximální adrenalin. (23.12.2012)