Nezastavitelný

Mám za to, že tu neselhal ani tak distributor, který u nás film neuvedl do kin, ale české Ministerstvo školství, protože Unstoppable by byl skvělou přípravou ke státním maturitám z fyziky. První půle je variací na notoricky známý příklad o dvou vlacích o známé rychlosti jedoucích proti sobě, kdy je nám známá dráha a hledáme čas setkání, druhá půle tímtéž s tím rozdílem, že vlaky jedou za sebou. Škoda. ____ Nejvážnějším problémem filmu je prachbídný scénář, který by sám o sobě nevadil, kdyby se veškerý dění neodehrávalo on-line v real módu. Díky tomu nejsou přípustné žádné komprese ani extenze času, žádné flashforwardy jako v Dominu, žádná pře-narativizovanost typická dnes i pro ty nejklišoidnější bijáky, které své obrazy často předkládají ve složité perspektivě, zahrnují do nich série fragmentovaných apostrof, odboček a poznámek pod čarou spíše než koherentních soustředěných příběhů. Pramálo racionální, pramálo duchaplný a vtipný, zato trošku hysterický, sentimentální a kýčovitě zabarvený scénář tak povstává před diváky neskryt v celé své hrůze. Dlužno však dodat, že Unstoppable je také skrytou polemikou s dnešním vyhroceným fikčním světem komplikovaných příběhů a že tu alespoň dostáváme tutéž informaci z více zdrojů přes média. Proč jsou vlastně filmy čím dál rychlejší, záběry kratší, kamery nepokojnější? Jsem stále častěji přesvědčen o tom, že média (televize, internet, cell phony) ve filmech mají na zrychlující se formální stránku kinematografie radikálnější dopad než cokoliv jiného. V první polovině minulého století motivovala skoky v příběhu vzpomínka, ještě dříve titulek, dnes jsou ty možnosti daleko širší, stačí nějaké postavě zavolat nebo vnořit kameru do televizního dění a plynule v něm pokračovat. ____ Unstoppable představuje něco, čemu říkám bezpečné nebezpečí, poněvadž tu zas tak o moc nejde, prim hraje povrch nad fyzičností a syté barvy přefiltrované polarizačním filtrem nad špínou a krví. Vlak ve vyšších rychlostech krajinou spíše plave. Jestliže někdy zaznívá kacířská myšlenka, jak by vypadal scénář k Počátku zfilmovaný Bayem (přinejmenším působivě), tady bych na režisérský sesli při zachování scénáře viděl rád nějakýho transgresivce jako Cronneberga nebo Verhoevena. V arkádovým Unstoppable totiž zjevně nemáme do činění ani s hlubokou autentičností, ani s vědeckou rekonstrukcí, ani s opravdovým napětím, nýbrž s příslovečnou atrakcí. Užívej si beze strachu, nabádá Unstoppable, neboť v každém zdroji rozkoše bylo zabito to škodlivé – v kafi kofein, v cigaretách nikotin, v pivu alkohol, v potravě kalorie, v souloži početí, v obrazech skutečnost, ve znacích význam, v řeči smysl – svět čistých rozkoší, bez příměsi nebezpečí, která byla kdysi na jejich dně. ____ Je vtipné sledovat, jak se composer hlavně v první půli přetahuje a snaží marně přehlušit zvuk vlaku. Při spojení s obzvlášť masivním a hlasitým ruchem nemá hudba naději se prosadit a zpravidla tu vůbec ztrácí smysl. Ve druhé půli si Williams naštěstí uvědomí, že čím odlišnější charakter mají mísené zvuky, tím zřetelněji souzní. Táhlou hudbou snadno proniknou kroky či údery kladiva. Podobně od spojitého ruchu stroje se zřetelně odliší jednotlivé tóny klavíru nebo drnkajícího nástroje. Dobře se navzájem snášejí i zvuky zabírající odlišnou část zvukového spektra. Nad hudbou v hlubší poloze se prosadí vysoko znějící ruch, kupř. skřípání brzd. Hluboké dunění dieselového motoru nebude zase nijak překážet vyšším tónům hudby. (07.02.2011) (méně) (více)