Občanský průkaz

Podle toho, co jsem zatím stihl přečíst, je film mnohem lepší než knižní předloha. Jo, mě taky hrozně otravují všechny ty zaprděné české filmy zasazené do dob komunismu žejo! Proč jich je sakra tolik?! Vždyť jsou všechny o tom samém! Jenže tenkrát se alespoň mohlo odehrát nějaké opravdové drama, šlo o zdraví, o život. V dnešní době jde o prd. Pokud člověk není Stone a netočí zrovna Wall Street 2. Takže tady jde sice jen o vzpouru a rebelství spolužáků ze základní školy, jenže v roce 1974 mělo slovo vzpoura trochu jiný význam, než dnes. Film samozřejmě nadhazuje takové věčné otázky, jako jestli měl odpor smysl, jestli nebylo lepší žít se sklopenou hlavou... klasika jako v každém druhém českém filmu. Ale překvapivě to Trojan zvládl poměrně přesvědčivě přenést na plátno. Podruhé bych na to nešel, ale to já stejně skoro nikdy:) (14.12.2010)

Dobrá práce. A trošku se mi při sledování filmu jitřily mé vlastní vzpomínky na tu dobu, kdy coby mladý rocker jsem demonstroval svůj malý naivní osobní vzdor vůči tehdejšímu establishmentu s džískou pokrytou nášivkami METALLICA, ACCEPT, IRON MAIDEN A HELLOWEEN :o) O STB-áckém špiclování naší rodiny bych mohl vyprávět hodiny. Nebyla to hezká doba, ale jedno pozitivum měla. A tím byla ta pevná, příjemná pospolitost lidí „na druhém břehu“, rockerů, metaláků a všech podobných živlů, kteří nejeli na státem povolené oficiální vlně a tajně se setkávali na nepovolených burzách, kde si vyměňovali desky s Floydy, Zeppelíny apod. a protirežimně si zanadávali v hospodách či na čundrech. Muzika tehdy byla symbol vzdoru, která lidi spojovala, to už se dneska nezažije. (10.04.2011)

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". (03.07.2011)

Ale ano, stále to funguje. češi točí tři druhy filmů a, z dob komunismu - které se většinou povedou. b, z dob nacismu - které se taky často povedou. c, ty ostatní, které jsou většinou sračky, čest výjimkám. Tenhle film patří do první skupiny a povedl se na výbornou. Trojan je jeden z mála režisérů, kteří dokáží natáčet konstantně dobře, a nezaváhal ani tentokrát. Boj party mladých čerstvých občanů proti režimu, postupně se vyostřující od uličnických kousků do boje téměř o život, je podán v několika dost rozdílných oddílech, film tak působí dost rozkouskovaně, ale hlavní dějová linie to celé spojuje výborně a tak v tom nevidím problém. Vypravěčský styl byl také vskutku dobrý nápad, takové filmy mně zaujmou okamžitě a tak mají hned plus k dobru. "dětské" postavy nijak kvalitně nehrají, ale jsou to děti, takže se spíše prostě chovají tak jak mají. Dospělí pak standart, s výjimkou skvělého Myšičky, jehož kreace v druhé polovině filmu nemají konkurenci. Potěšil i skvěle zvolený soundtrack, hlavně Dylanova ústřední písnička a jak jsem už napsal, vývin filmu spolu se stárnutím hlavních postav. Scéna na nádraží úžasně mrazivá.. (19.05.2011)