Občanský průkaz

Kdyby to nebylo tak dlouhé a kdyby dokázal scénář udržet niť, mohla by to být sice stylizovaná, ale docela zajímavá historka ze svojí doby, podobně jako Pelíšky, jen o něco méně rozňuňané. Takhle to ale prostě jen "je". Co do děje se mi těžko věří, že lidé všech postavení a věkových kategorií celé dny řešili pouze a výhradně politiku, jak vyznívá zde. Není to tak trochu opak normalizace? Ale to by mi mohl potvrdit, nebo vyvrátit jen někdo, kdo tehdá žil. (27.11.2013)

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

To "něco", co tu chybělo mezi nezávadnou nostalgií Pupenda a tvrdým deziluzivním androšem ... a bude hůř, přichází v Občanském průkazu. Film o zodpovědnosti, vzpouře, tiché důstojnosti a ceně svobody umí rozesmívat šabachovskými eskapádami, ale zároveň říznout do živého pěkně profilovanými a uvěřitelnými charaktery. Občanka má jedinou vadu – narativní rámec postrádá pevné příběhové schéma a všechnu váhu nese ústřední chlapecký kvartet. Kluci jsou šikovní, bezprostřední, ale váhu pomalého vyprávění nemají šanci unést, aniž by Trojanův snímek vypadával z tempa. Důslednější střih by celkové koncepci určitě neškodil. Naštěstí vždycky včas zazní Bod Dylan a Trojan tam sekne nějakou tu prvotřídní scénu, takže z kina jsem odcházel s povzneseným pocitem, že vše ještě není v prdeli, dokud se dokážeme smát (a přitom poznávat, že se smějeme sami sobě) bez křeče. Občanka to umí a budiž za to chválena až k čistým a neředěným čtyřem hvězdám. Vedle Pout český film roku. (29.09.2010)

Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový  režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. (11.12.2011)

Režijně a řemeslně výborně zvládnuté, ale já sám už jsem tímto tématem dosti přesycen, zvláště z pera Jarchovského a Šabacha. Tenhle film navíc nenabízí nic, co už bychom dříve ve filmu s podobným tématem neviděli. Hlavní herecké kvarteto mi navíc přišlo krajně nesympatické a ostatní herci, i když hráli výborně, měli kvůli až příliš epizodnímu scénáři málo prostoru. Český průměr, který neurazí tolik jako většina naší produkce, ale také nenadchne. (30.03.2011)