District 9

Dopředu říkám, že jsou to lepší 4*, protože ještě teď mám trochu vytřeštěné oči. Bylo tam, jací lidé jsou. Byla tam akce. Byly tam efektní zbraně. Byli tam zajímaví mimozemšťané. Bylo to hustý X-D Jsem z toho taková celá vyjevená. Rozhodně to stojí za lístek do kina. Opravdu to bylo nakrásno uvěřitelné, dokumentární styl tomu neublížil, vůbec. A dá si to znovu? Proč ne. No, stejně nejlepší bylo použití té "rozprašovací" zbraně. Asi jsem ujetá, že se mi to líbilo... Ve zkratce: Takovej těžko popsatelnej pocit z toho filmu mám, ale hoří mi tváře, což znamená, že to bylo dobrý a že jsem tomu věnovala maximální pozornost. (16.09.2009)

Originální je District 9 zejména nerespektováním zákonitostí kteréhokoliv žánru co se týče chování postav. (Množstvím zastoupených žánrů – akce, thriller, horor, válečný film, troška komedie a romance + dokumentární záběry – nachází District 9 konkurenci leda mezi jihokorejskými úlety typu Hosta). Wikus, jediná – zčásti – nemimozemská postava, kterou poznáme, se chová „lidsky“ (rozumějte jako sobecký hajzl) až do spektakulervoucího závěru, kdy o dominantním žánru konečně není pochyb a patos obsažený v jeho hrdinském gestu patří k věci. Do té doby však musíme dělit své sympatie mezi něj a kreveťáky, což mimo jiné vyžaduje odhlédnout od poměřování druhých na základě tělesné schránky. V širším smyslu to může být také barva kůže nebo etnická příslušnost. Blomkamp vás přiměje nevnímat druhé povrchně (minimálně v rámci jeho fikčního světa) a to nikoliv za cenu vlezlého moralizování či nějakého zdvihání varovných prstů. Omračující nálož nápadů ale zcela nezastiňuje videoherní řetězení úkolů a porci nevěrohodnosti. Jakživ by mne nenapadlo, že mi u nějakého sci-fi (či filmu nemajícímu ke sci-fi daleko) bude vadit nedostatek realismu. Zde je tento problém nejviditelnější na amatérské práci Wikusových pronásledovatelů a na nedostatečném prokreslení historie Distriktu 9. Chtěl bych vědět víc. S informacemi, které jsou nám poskytnuty mám problém uvěřit, že by podobný slum mohl po celých dvacet let existovat, sice ne idylicky, ale existovat nedaleko lidských obydlí. I s tím jde o brutální multi-všechno nálož bez zastavování pádící vpřed. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Adrian, kiddo, genetique, Mahalik, Antek, pugs, L´Aura (19.09.2009)

Jeden z nejchytřejších filmů roku. Nejde ani tak o myšlenku, jako spíš o způsob, jakým dokázal Blomkamp aktualizovat žánr. V Districtu 9 je vlastně všechno, co člověk od pokleslých odnoží žádá, navíc v naprosto sofistikovaném balení. A nápad využít dokument nejen jako složku autentizující, ale především jako prostředek vysvětlující zkratky, ten si prostě zalouží uznání. (23.09.2009)

Člověk s dobrou pamětí a třicítkou na krku se u tohohle produktu musí tetelit blahem A není se čemu divit. V tomhle filmu je skoro všechno, co za svůj „mediální“ život dokázal prožít a vstřebat. Od nostalgie reprezentované ošoupaným VHS lookem, přes dokumentární naléhavost budící potřebu zapojení se do právě probíhajícího humanisticko válečného konfliktu prostřednictvím pasivního sledování obrazovky, až po tradiční herní libůstky (FPS), vytvářející co možná nejsilnější dojem interaktivity. Druhou stranou mince tak logicky musí být jistá přeplácanost motivů a nápadů. Bohužel už trochu nadplán jsou tady všechny ty oslí můstky a vytrhující nelogičnosti. Krevetí IT dítě se smutnýma očima je ještě mile oživlou vzpomínkou, ale pletky s mobilním telefonem a žoldácké komando už trochu kopou do koulí. Ale i přes tyhle peripetie nezbývá nic jiného, než tvůrcům pogratulovat a poděkovat. Do popkultury se zaslouženě zapsali během jediného víkendu. (19.09.2009)

(1001) Hm, tak se mi od 3. 10. 2009, kdy jsem tento film viděla poprvé, vážně změnil pohled. Měla jsem takové podezření. Nápovědou mi byl původní komentář, nejenže obsahující slova zakončená nespisovnými koncovkami, ale i spojení jako "slibný námět zprasit", "absolutně nepřesvědčivý", "proč je civilní náhled zakončen bezhlavou střílečkou" a "ne, prostě ne". Dnes mi stačí podívat se na krevetího tatínka, který miluje svého krevetího synka, a hned mé kamenné srdce pookřeje a jsem schopna zamyslet se nad tím, o čem film chce vyprávět a jak toho dosahuje. Na to, aby se mi doopravdy zapsal do srdíčka, se mi film i nyní zdá dost hlasitý, ukřičený a výbuchovitý, ale kdo já jsem, abych někomu vyčítala postmoderní křížení žánrů a bezhlavé střílečky, pokud je používá k objektivně posouditelnému filmovému dobru, a dost možná dokonce i chytrému a chytře? Velký posun nastal také v tom, že jsem právě omylem místo posun napsala psoun a že se mi nyní Sharlto Copley zdá roztomilý a respektuji ho jako protagonistu, i když by se mi přece jenom víc líbilo, kdyby dospěl k nějakému charakternímu posunu dřív než na úplně možnou poslední chvíli. Závěrem se tedy omlouvám za svou dřívější předpojatost a jestli někdy natočíte to pokračování, děcka, tak nevyvádějte blbosti. (18.08.2017)