Adam

Milý film s fajn námětem, dobře napsanými postavami a sympatickým obsazením. Rose Byrne mě zde vyloženě okouzlila - v době premiéry 30 letá, zde byla zachycena pravděpodobně na vrcholu své krásy, a nevybavuji si film, v němž by se mi líbila víc. Postava Beth je v jejím podání něžně ženská, zranitelná a velmi okouzlující (a evidentně vyhledávající problematické partnery, čímž v podstatě kopíruje cestu své matky - postavy Bethiných rodičů jsou zde hodně důležité, byť mně osobně ta dějová linka s nimi přišla poněkud otravná). Sledovat její sbližování s Benem (herecky velmi přesvědčivý Hugh Dancy) mě neuvěřitelně bavilo a strašně jsem jim držel palce, aby jim to vyšlo. V tomto ohledu mě závěr filmu hluboce rozesmutnil, ačkoli od jistého momentu začalo být evidentní, že to jinak dopadnout nemůže - naposledy jsem byl takto zklamaný snad někdy před 3 lety u La La Landu (a smutnější jsem z toho byl o to víc, že to rozuzlení bylo vlastně optimistické). Když jsem se podíval na Mayerovu filmografii (nepříliš početnou - ten chlapík natočil jen 3 filmy plus pár epizod nějakých seriálů) - nikdy dřív jsem o tom režisérovi neslyšel - došlo mi, že Adam byl s vysokou pravděpodobností ojedinělým tvůrčím vzmachem, který se už asi nebude opakovat - což je škoda. Od člověka, který mě jedním filmem dokázal tak nadchnout, bych s chutí rád viděl i něco dalšího. (Stejně tak Rose Byrne, dnes již o 10 let starší, si takovou roli už nezopakuje - v takových chvílích si nelze nepovzdechnout, jak je život efemérní). (24.02.2020)

Na první pohled je Adam sympatický mladý muž. Už ale na ten druhý - a zvláště pokud si s ním promluvíte, zjistíte, že s ním není úplně vše v pořádku. To zjišťuje i jeho nová sousedka Beth. Adam trpí zvláštní poruchou sociálního vnímání, Aspergerovým syndromem. Beth ale cítí, že přesto všechno by mohl Adam být tím pravým pro její život, pokud se jí podaří se s Adamovým chování vyrovnat... Je mi naprosto jasné, že se autoři tohoto filmu snažili ze zajímavého tématu vytřískat co se dalo. Ono - dnes už se obyčejné romantické filmy prostě točit nedají - to zde musí vždy buď někdo umřít, nebo trpět nějakou chorobou - ať už psychickou nebo fyzickou. A do tohoto schématu dokonale zapadá i Adam - mladý muž postižený mírnou variantou autismu, a mladá slečna, která si myslí, že jej svojí láskou "napraví". Na druhé straně se ani tento film nedá úplně strhat, a to hlavně kvůli hereckému výkonu Hugha Dancyho, jemuž jsem věřil naprosto každé slovo, stejně tak i Rose Byrne, která k němu skvěle zapadla. Trochu mi na filmu vadila příběhová linie s Bethiným otcem, ale to už bych chtěl asi moc.. (03.11.2011)

Úsměvné, smutné, hezké, milé, dramatické × ničím nové. Chlapec, mající sociální poruchu se seznámí s jednou slečnou. Vše je nové, krásné. Do toho se ale začínají plést rodinné problémy a unavenost z komunikace s chlapcem. Následuje rozchod a o rok později se mají všichni zase dobře, i když nejsou spolu. Tak nějak bych to shrnula. Herecké výkony naprosto podařené, oba hlavní hrdinové maximálně sympatičtí, představitel Adama k tomu všemu hrál opravdu roztomile. Film, který dá pohodu a klid. ..zajímavé vsuvky o vesmíru a dalekohledech.. (19.01.2010)

Každá z nás asi někdy zatoužila po muži (velkém dítěti), který za námi půjde až přes celé město, aby nám řekl, že nás potřebuje. Ovšem je jasné, že s člověkem s Aspergerovým syndromem bude soužití těžké, možná spíš nemožné, i když by byl alespoň z polovičky roztomilý, jako Hugh Dancy. No ano, byla to romantika, i ty vločky byly obrovské a padaly tak nějak zvláštně pomalu, hudba přesně akorát, do toho zvířátka...ale nebyl to kýč a konec, tak ten bych si rozhodně představovala jinak! Někdy prostě potřebujeme ono okřídlené "pohlazení na duši" a Adam je v tomto případě přesně to pravé. (22.08.2010)

Rádoby hlubokomyslná polokomedie o tom, jak je život pes a jak je super se zalovískovat a co z toho může být za průšvihy (které už jsou super o něco, o dost, míň). Až nápadně podobné skvělému 500 Days of Summer, jenže bez Zooey Deschanel a sarkastických poznámek a životních pravd. Chápu, že je poněkud náročné pracovat s emocemi, když má vaše hlavní postava aspergera, ale režisér se aspoň mohl rozhodnout, jestli z toho chce mít komedii nebo drama. Zkusil smíchat obojí a doufal, že to vyjde, vždyť život je hořkosladký, no ne? Navíc mi přijde, že obsazovat do rolí asociálních bloudů herce, co by mohli na obálku lifestylových časopisů, je tak trochu výsměch všem těm upgradům, co člověk ráno zkouší před zrcadlem...nebylo by to poprvé, kdy bluma vypadá jako zakázané ovoce. (10.07.2013)