Od pěti do sedmi

Potkáte-li velkou, životní (až "červenoknihovní") lásku, těžko se vám bude smiřovat s omezujícími pravidly - můžete ji vídat (a milovat) pouze od 5 do 7 odpoledne. Neodolatelná Francouzka je totiž vdaná, má 2 děti a úmluvu s hodným manželem, že v tento čas si můžou dovolit i "aférku". Hodně se řeší (a)morální stránka věci, která se přisuzuje rozdílům mezi kulturami (no nemyslím si, že by to i v rozvolněné Francii bylo takto běžné :-)); což je na druhou stranu jediné, co tuto příjemnou, čistokrevnou romantiku ozvlášťňuje. (18.11.2019)

Festivalová romanca ako lusk. Krásne zahraná so zaujímavou atmosférou. Bérénice Marlohe je bohyňa a Yelchina je veľká škoda. Jediný problém som mal okrem občas rozkolísaného tempa s tým, že vzťahy medzi postavami, mi hlavne v prvej polovici prišli tak mimózne, že som čakal kedy sa z toho vykľuje nejaký psychothriller prípadne nejaký zamotaný mindfuck. Žánrové vrcholy sú síce inde, no aj tak malé neznámea veľmi príjemne prekvapenie. Silnejších 8/10 (04.07.2016)

Zhruba od chvíle, kdy se na scéně vystřídají reálné osobnosti maestra Alana Gilberda, Juliana Bonda a Daniela Bouluda, to naprosto přestalo vzbuzovat zdání, že půjde o nejapnou, topornou repliku Pornografického vztahu, a začne to být fenomenální, důvtipná i krutá jízda životním časem a chápání (se) svých příležitostí, plná překvapivých, byť srozumitelných obratů. (Ne všichni to mají tak snadné jako rodiče našeho hrdiny.) Všechno, co by mohlo být povrchně vytýkatelné, tu má svůj hlubší šarm, smysl nebo vtip, nezřídka i vše z toho najednou. Kromě těch prvních asi dvaceti nesnesitelných jsem pak už milovala každou další minutu. *** Pro ty, kdo si chtějí zařídit zvlášť silný večer (týden, měsíc, život): pusťte si po sobě Pornografický vztah (1999), Stvořeni pro lásku (2000) a tohle. Případně do toho ještě zamíchejte Punch Drunk Love (2002). A jestli nepuknete a nepřerodíte se stonásobně odvážnější a živější, tak vás nechci nikdy potkat a nic s vámi mít. *~ (30.05.2018)

To, co se mi tolik líbilo v La La Landu, dovádí Od pěti do sedmi k dokonalosti. Samotný průběh filmu je normální romanťárna se sympatickými postavami, s hřejivými slovy a ne úplně běžnými vztahy. Všechno to funguje tak, jak by v ideálním případě mělo, a bezmračný průběh děje krásně koresponduje s jeho závěrem. A chválím i vydařenou vedlejší dějovou linku rodičů. (10.04.2017)

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak...... (05.07.2015)