Ip Man 2

Pokračovanie je v porovnaní s pôvodným filmom vo veľkej nevýhode, už sa nemôže oprieť o tak silný a pútavý motív, ako bola japonská invázia a tým kombinácia bojového filmu a historickej drámy, toto je už vlastne návrat ku bežným bojovým filmom v historickom období, ale že by mu to až tak veľmi uškodilo sa rozhodne povedať nedá, lebo medzi bojovými filmami stále patrí medzi to najlepšie, čo sa dá vôbec nájsť. Príbeh je klasika, majster hľadá nových žiakov a tí sa dostávajú do samých problémov so žiakmi iných majstrov, rovnako aj majster sám musí čeliť ostatným majstrom, keď sa chce v tomto konkurenčnom prostredí udomácniť, aby si nakoniec všetci uvedomili, že skutočný nepriateľ je niekde inde, takže nič, čo by sa už nevidelo mnohokrát. Toto je už také uvoľnenejšie, vlastne už o nič veľmi dôležité nejde, ale stále sa tu niečo deje, keďže tých výrazných motívov je pomerne dosť, úroveň filmu ide neustále len hore, opäť nechýba moja obľúbená dávka patriotizmu a stále skvelá chémia medzi postavami, ktoré som si od minulého dielu veľmi obľúbil. Donnie Yen je tu stále mimoriadny sympaťák, toto je jeho životná úloha, v akcii, aj mimo nej je úžasný, manželka Lynn Hung je mu tou pravou oporou, Louis Fan Siu-Wong prešiel veľkou premenou a už je to skutočný priateľ, ktorý vie pomôcť keď treba, len škoda, čo urobili zo Simona Yama. Je to môj obľúbenec a v prvom diely bol výborný, ale tu je úplne zbytočný, ešte že má len minimum priestoru. Ale potešia aj nové postavy, Ip manov prvý žiak je sympaťák, Sammo Hung si tu vie získať rešpekt, páčil sa mi tu aj v tej zápornejšej, ale aj kladnejšej polohe, len ten Darren Shahlavi je trochu rozporuplný, biť sa vie, ale nemá charizmu a už je to až príliš čiernobiely záporák. Na japonského generála sa ani trochu nechytá. Po akčnej stránke môžem vytknúť jedine to, že tu chýba nejaký skutočne nezabudnuteľný súboj, ktorý by až bral dych, ako bol napríklad ten s desiatkou karatistov a tiež sa mi zdali trochu viac predrátované, ale inak si nemám na čo sťažovať. Je ich tu plno, súboje majú stále výbornú choreografiu, sú plne prehľadné a na wing chun je tu stále radosť pozerať. Najviac sa mi páči súboj na stole so Sammom Hungom, tá kadencia výmeny chvatov je neskutočná, ale spomenúť musím aj ten finálny, prípadne hromadnú bitku na rybom trhu. Režijne sa už film nemôže oprieť o silnejšie dramatické motívy, takže tie emócie už nie sú až také silné, ale inak je to stále špičková kvalita. A stále nesklame ani hudba. Takže prvý diel bol samozrejme lepší, to je kult, jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý nastavil úroveň mimoriadne vysoko, ale to neznamená, že toto pokračovanie budem hodnotiť horšie, je to slabšie, ale stále prvotriedny akčný film hodný viacerých pozretí. 86% (12.05.2010)

Tohle je prostě Rocky 4 po čínsku. Ale mnohem akčnější. Myslel jsem si, že jsem viděl jedničku, proto jsem byl překvapený, že mi tam nesedí tváře a doslova v šoku ze Sammo Hunga, který přece v tom filmu co jsem viděl, zemřel. Až teď koukám, že jsem neviděl jedničku Ip Mana, ale jiné zpracování (paradoxně ze stejného roku, jako tohle) jménem Ip Man: Zrození legendy. Každopádně, tamto mělo vypracovanější příběh, tohle zase lepší rvačky. (13.04.2015)

S môjho pohľadu je to stále rovnako kvalitná fajtovačka. Je pravda, že prvý diel ma lepší príbeh, vážnejší ton a drsnejšiu atmosféru, no druhý diel je predovšetkým iný, jednoduchší, príbehovo viac ohranejší a choreograficky ešte viac akčnejší. Jediné čo podráža druhému dielu nohy a ťahá hodnotenie dolu je príbeh, ale akcie a záverečné finále za doprovodu dobrej hudby to dokážu bohato vynahradiť. 80% - 4* (25.11.2013)

Tak ani ne po týdnu jsem si našel čas i na druhý díl tohoto velmi pěkného wuxia snímku. A i přes počáteční obavy, jak to tentokrát bude všechno znovu fungovat, film nijak nezklamal. Vlastně neponouká nic nového (od prvního dílu), jen se odehrává v jiném prostředí a v trochu jiné době, nicméně zase se tu objevují témata snášenlivosti, postupně rozvinuté úcty k člověku, o kterém bys to zpočátku neřekl a i nadřazování, arogance či dalo by se říct i rasismu. První polovina filmu je ještě o problémech Ip Mana při snaze prosadit svoje umění a svou školu v Hong Kongu, hromadná bitevní scéna není tentokrát nijak super, nicméně duely proti mistrům už jsou zase výborné, a Donnie Yen a špičková choreografie by zachránili cokoliv. Yen jinak definitivně potvrzuje svůj talent, jak herecký, tak i mistrovský talent v bojových uměních. A Wing Chun je prostě úžasná větev kungfu, kterou upřednostnuju před čímkoliv dalším. V druhé polovině ale přichází skoro stejně jako v jedničce (tohle pokračování je opravdu velmi podobné svému předchůdci a ve všem perfektně navazuje a rozvíjí jenom Ip Manův charakter a přízpůsobování dalšímu novému prostředí) přitvrzení a začně jít znovu skoro o krk. Tentokrát ale ne kvůli úctyhodným Japoncům, ale prašivým psům ze západu. A musím říct, že po tomhle filmu nejsem zase příliš pyšný, že sem Evropan. To, jak hnusně nadřazeně se vždycky koloniální mocnosti chovali k jiným rasám, asi nikdy nepochopím. Hlavně postava boxera je neskutečně děsivý příklad toho, jak moc může být charakter člověka prohnilý. Samozřejmě, Číňané tenhle ublížený postoj zaujímají až příliš často, což mi taky nepřijde tak úplně košer, no jsem si jistý, že nějaké důvody pro to určitě měli. A po zkušenostech těch století masakrů a vyvraždování jsem schopen přijmout cokoliv. Na závěr se pak uděje velmi pěkný až Rockym zavánějící box/kung fu zápas a Ip Manův proslov na konec je opravdu všechno, co je třeba na vzájemný respekt a úctu. Snad se lidé jednou poučí. Potěšilo znovu skvělé téma asi od toho Kenji Kawaie :) Při něm prostě nejde číňánům nezávidět jejich staletí kultury a vzdělanosti a jakési duševní hloubky. Což ale rozvíjí mnohem více filmy jako Fearless :) To zase někdy jindy. Nakonec Velmi dobré 4 (14.09.2011)

Druhý díl ságy glorifikující Ip Mana jako národního hrdinu z lidu využívá stejný koncept jako první část, pouze místo japonských okupantů nyní mistr hájí čínskou národní hrdost proti zástupcům koloniální moci v Hongkongu 50. let. V souladu se zastřešujícím tónem oslavy čínské národní hrdosti jsou britští protivníci vykreslení až karikaturně démonicky. Zatímco první díl teprve budoval persónu Ip Mana, tentokrát se vyprávění cele soustředí na propojení bojových sekvencí s melodramatem po vzoru "Rockyho". Ačkoli je od začátku jasné, jak se bude vše vyvíjet, díky promyšlené dramaturgii vyprávění i jednotlivých sekvencí a výbušné hudbě Kendžiho Kawaie je účinek filmu naprosto ohromující. "Ip Man 2" je v zásadě řemeslně precizní naplnění úspěšného schématu a díky tomu také funguje skvěle. Bojové sekvence výstižně porovnávají rozličné styly kung fu a posléze i čínská bojová umění vůči boxu a opakovaně potvrzují, že tvůrčí tým Wilson Yip - Donnie Yen představuje naprostý vrchol současných hongkongských bojových filmů. Choreografie se jako v prvním díle soustředí na vyjádření efektivity wing chunu, k čemuž využívá sekvence krátkých, převážně blízkých záběrů a kontrasty rychlých výměn úderů se zpomalenými obrazy jejich následků. V hrstce případů tvůrci sáhli k užití speciálních efektů, ale pouze aby tím stupňovali dramatičnost či ustanovili kontrast jako v případě famózní sekvence poměřování sil mezi hongkongskými mistry. ___ PS: Možnost vidět film na velkém plátně s takřka tisícovkou diváků znalých hongkongských filmů, kteří euforicky reagovali na ustanovující záběry každé hvězdy a ve finální bojové sekvenci rykem a potleskem dělali z kina čtvrtou stěnu hlediště boxerského ringu ve filmu, byl nezapomenutelný zážitek. Lze pak jen litovat, že v českém kině se nic takového nikdy nemůže stát, a to ani na festivalu. (02.05.2010)