Ip Man 2

Snad malinko melodramatické a přímočaré, ale ta idea Ip Manovské dvojky je rovněž velmi jednoduchá – bojová umění nejsou o kopech, nýbrž cestou duševního a duchovního rozvoje člověka. Což může samozřejmě vyústit v to, že vám v hospodě pořádně nabančí, jak se akademičtějším bojovníkům sem tam stává a jak se i zde odráží v konfliktu mezi britským rváčem a slabším Ip Manem coby zpozdile kolonialistickou synekdochou mezi zlými britskými okupátory, násilným zločineckým spolkem, jež po sobě zanechal snad jen dva památníky: hru zvanou fotbal a výraz „fuck off“, a ustrčenými asijskými raby. Karate, kung-fu ad. je a vždycky bylo hlavně o diplomacii (vzpomeňme Seagalovo aikido, kde dokonce nejsou útočné chvaty), o ovládnutí sama sebe a pokorných mistrech, kteří si celý život vyčítali, že zlomili ruku zloději, který je napadl, což vystihuje nejlépe policejní komisař Fatso, ten nejméně bojující, respektive vůbec nebojující, co to hraje na obě strany - dovedl diplomacii na maximum a nebojuje vůbec. Není v tomhle náhodou zakletý základní rozdíl mezi Evropou a Amerikou? V Evropě kdykoliv dojde na generační dialog, končí distancí a bariérami mezi lidmi, zatímco v protestansky smýšlející Americe rázným činem, který tyto bariéry roztíná. Pesimismus a zachmuření, to se v USA opravdu nikdy nenosilo a nosit nebude. O čem je vlastně Van Dammův Dvojitý zásah, jak ten se staví ke generačnímu dialogu? Je o dítěti, kterému zabijí rodiče a které, až vyroste, oba rodiče pomstí. Není tohle náhodou vrcholně etický moment, pomstít smrt vlastních rodičů? A pak že jsou americké filmy násilné a vedou mládež špatným směrem. Evropě náramně vyhovuje ohánět se pacifismem a nechávat špinavou práci s bagdádskými či balkánský řezníky na americkém Rambovi. Z jisté perspektivy násilné americké filmy skrývají ve skutečnosti etické jádro postav, z nichž každá má dobrou povahu, je morálně založená a poslušná zákonů přírodních i lidských, a je tudíž zcela jasné (a taky od nich hezké), že těchto svých schopností používají výlučně ke konání dobra. V tomto ohledu by pedagogické sdělení těchto příběhů, i na úrovni dětské četby, bylo naprosto přijatelné, neboť i jednotlivé epizody, vložené do vyprávění, v nichž se násilí objevuje, se zdají být rovněž zaměřeny k závěrečnému odvržení zla a triumfu poctivosti. Jenže to ti slušní, hodní humanisté nahlížející na filmy přes ideologický a psychoanalytický mustry nikdy nepochopí a radši budou potvrzovat starý známý, že každý Evropan v sobě má malého Adorna a malou Lauru Mulvey. Potrestané zlo a šťastné konce Evropanům zkrátka nevoní, vidí v nich kýče a hladivost, viz známé pošklebky na účet Menzela, který za normalizace namísto ostrých výpadů poetizoval, za což mu nemůže přijít vybraná obec mravokárců dodnes na jméno. Dospěli jsme k důležitému poznatku: dobře končící filmy dostávají špatná hodnocení, špatné končící filmy dobrá hodnocení. Takové jsou zákonitosti - třebaže se dobře končící film může krýt s tím, že bylo spravedlnosti učiněno zadost. (27.11.2010)

Pokračovanie je v porovnaní s pôvodným filmom vo veľkej nevýhode, už sa nemôže oprieť o tak silný a pútavý motív, ako bola japonská invázia a tým kombinácia bojového filmu a historickej drámy, toto je už vlastne návrat ku bežným bojovým filmom v historickom období, ale že by mu to až tak veľmi uškodilo sa rozhodne povedať nedá, lebo medzi bojovými filmami stále patrí medzi to najlepšie, čo sa dá vôbec nájsť. Príbeh je klasika, majster hľadá nových žiakov a tí sa dostávajú do samých problémov so žiakmi iných majstrov, rovnako aj majster sám musí čeliť ostatným majstrom, keď sa chce v tomto konkurenčnom prostredí udomácniť, aby si nakoniec všetci uvedomili, že skutočný nepriateľ je niekde inde, takže nič, čo by sa už nevidelo mnohokrát. Toto je už také uvoľnenejšie, vlastne už o nič veľmi dôležité nejde, ale stále sa tu niečo deje, keďže tých výrazných motívov je pomerne dosť, úroveň filmu ide neustále len hore, opäť nechýba moja obľúbená dávka patriotizmu a stále skvelá chémia medzi postavami, ktoré som si od minulého dielu veľmi obľúbil. Donnie Yen je tu stále mimoriadny sympaťák, toto je jeho životná úloha, v akcii, aj mimo nej je úžasný, manželka Lynn Hung je mu tou pravou oporou, Louis Fan Siu-Wong prešiel veľkou premenou a už je to skutočný priateľ, ktorý vie pomôcť keď treba, len škoda, čo urobili zo Simona Yama. Je to môj obľúbenec a v prvom diely bol výborný, ale tu je úplne zbytočný, ešte že má len minimum priestoru. Ale potešia aj nové postavy, Ip manov prvý žiak je sympaťák, Sammo Hung si tu vie získať rešpekt, páčil sa mi tu aj v tej zápornejšej, ale aj kladnejšej polohe, len ten Darren Shahlavi je trochu rozporuplný, biť sa vie, ale nemá charizmu a už je to až príliš čiernobiely záporák. Na japonského generála sa ani trochu nechytá. Po akčnej stránke môžem vytknúť jedine to, že tu chýba nejaký skutočne nezabudnuteľný súboj, ktorý by až bral dych, ako bol napríklad ten s desiatkou karatistov a tiež sa mi zdali trochu viac predrátované, ale inak si nemám na čo sťažovať. Je ich tu plno, súboje majú stále výbornú choreografiu, sú plne prehľadné a na wing chun je tu stále radosť pozerať. Najviac sa mi páči súboj na stole so Sammom Hungom, tá kadencia výmeny chvatov je neskutočná, ale spomenúť musím aj ten finálny, prípadne hromadnú bitku na rybom trhu. Režijne sa už film nemôže oprieť o silnejšie dramatické motívy, takže tie emócie už nie sú až také silné, ale inak je to stále špičková kvalita. A stále nesklame ani hudba. Takže prvý diel bol samozrejme lepší, to je kult, jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý nastavil úroveň mimoriadne vysoko, ale to neznamená, že toto pokračovanie budem hodnotiť horšie, je to slabšie, ale stále prvotriedny akčný film hodný viacerých pozretí. 86% (12.05.2010)

Čína opět zamávala rudými prápory a poslala mistra Yipa rozdrtit nejen nekalou konkurenci z hongkongských škol bojových umění, ale hlavně ukázat, jak jsou běloši netolerantní, nečestní, zákeřní, zlí burani. A uživatelé ČSFD žerou čínským soudruhům tuhle plytkou agitku i s navijákem. No budiž: však lze těžko spočítat, kolikrát už v (nejen) hollywoodských filmech byli za kokoty nažloutlí šikmoocí obyvatelé této zploštělé koule rotující vesmírem. Dokud se bitky držely reality a fyzikálních zákonů, byla jsem ochotná ignorovat to blboučké dějové pozadí a jen se kochat fascinujícími pohyby. Kdykoliv mistři bojových umění překonali gravitaci, spokojila jsem se s rezignovaným povzdechem. Ovšem finále v ringu bylo natolik nudnou záležitostí, že mnou cloumá stěží odolatelné nutkání ohvězdičkovat pana Yipa a jeho vlastenecké eskapády podprůměrem. Kromě toho mám vážnou výhradu k maskérům, kteří asi nikdy neviděli, jak vypadá člověk po úderu pěstí na oko: žádné decentní zrudnutí, ale otok jak kravinec, co bulvu zavře, pročež i běloch rázem vypadá jako číňan. Děsím se, co přinese třetí díl. 50% (03.04.2013)

Dvojice Yip + Yen to opět dokázali a opět překvapili, tak jako u prvního dílu. Krásně a nenásilně navázali na svou práci, kterou započali a druhým dílem jejich úsilí vyvrcholilo naplno. Tentokrát Yipmanův nepřítel není Japonsko, ale Velká Británie a jejich západní box. Pěstní souboje jsou opravdu vrcholem, toho, co můžeme v současnosti na plátně shlédnout, hlavně teda poslední souboj na stole. Smíchy jsem se válel díky tomu spestření na konci, které nám obstarala vsuvka žáka Bruce Leeho. Opět výborný bojový film, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější. První i druhý díl jsou u mě úplně top filmy s bojovou tématikou a Donnie Yen se u mě zapsal jako nesmrtelný za stvárnění jeho životní role. (16.06.2010)

Navázání na první díl proběhlo až nečekaně ladně a přitom film z jedničky skoro vůbec netěží. První polovina se odehrává ve skromných podmínkách, kdy proti sobě svádí neskromné souboje různé školy Kung-Fu. Bitky jsou vynikající, stopáží se na nich rozhodně nešetří a z Ip Mana 2 se pomalu stává excelentní bojový film s moderním hávem, avšak klasickým jádrem Hong-Kongu ze staré školy. Bohužel pak přijde na řadu extrémně klišovité, černobílé vyobrazení evropanů a z Ip Mana se stává hloupé a předvídatelné béčko. Britové vypouštějí z úst lejna hodná znuděného scenáristy Van Dammovek z 80. let a ani z oné konfrontace východního a západního boxu nebylo v žádném případě vytěženo maximum... Stěží 8/10 a paradoxní dodatek, že Undisputed III je lepším filmem! (02.06.2010)