Karate Kid

Toto lze nejlépe popsat jako Karate Kid pro děti. Jaden Smith navíc nikdy nebyl moc dobrý herec a o to horší a nesympatičtější byl jako malý kluk, konkrétně to platí i zde, kde pokazil mé celkové dojmy z filmu. Možná bych dal více hvězd, kdyby to celé nebylo přes 2 hodiny dlouhé. A to obzvláště, když akce je nanejvýš průměrná a příběh pouze kopíruje úspěšnou filmovou předlohu. Amíci prostě vždy musí mít vlastni verzi a to je většinou na úkor kvality. 30-35% (22.05.2021)

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $176,591,618║Tržby Celosvetovo $359,125,613▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $11,672,123 //počet predaných kusov 499,381║ Tržby za predaj DVD v USA $56,248,823 //počet predaných kusov 2,958,315║ Dosť som sa obával tej do očí bijúcej slušnej minutáži a taktiež réžie v podaní Haralda Zwarta, no a našťastie z toho vzišiel dosť dobre zvládnutý projekt, ktorý ma ani na chvíľu nenudil, aj keď ponúka už niekoľko krát prevarený príbeh, spojenie Jackie Chan a Jaden Smith celkom dobre fungovalo, akcia prehľadná, spomaľovačky účinné, Horner s Avatarskými motívmi ušiam ulahodil, CZ dabing ušiel. (plus poteší návrat Jackie Chana za rok 2010 na výslnie, po niekoľkých predošlých rokoch, keď to už tak dobre úderne nekopalo) /videl v kine: 80%/ (13.09.2010)

Nebudeme si nic nalhávat, původní Karate Kid je přinejlepším průměrným dílem, spoustu dětí ale ve své době dokázal zaujmout a stal se pro jednu generaci kultovní záležitostí. Přiznávám se, že i já jsem v dětství starého Karate Kida bezmezně zbožňoval a spolu s kamarády vytrvale nacvičoval „čapí kopanec“, přiznávám tedy, že dnes má pro mě tento film nepopiratelnou nostalgickou hodnotu. Pat Merita jakožto starý učitel karate a milovník bonsají Myiagi, netradiční tréninkové techniky, dětská láska a příběh jednoho otloukánka, co kope v ringu jak o život, přičemž první cenou zde je získání (sebe)úcty a přiškrcení ega jednoho namyšleného parchanta – prostě ukázkový popcorn pro celou rodinu. Remake z roku 2010 svůj předobraz důkladně kopíruje a vyjma modernizace některých prvků a „hvězdnějšího“ obsazení, prakticky nenabízí nic nového. Stále se jedná o tu samou pohádku o vítězství vytrvalého jedince nad pokryteckými zloduchy a ctění těch správných ideálů, což upřímně v dnešní době nemůže samo o sobě už tak dobře fungovat. V tomto případě je nutno silně spoléhat na efekt nostalgie, který však paradoxně nemůžeme očekávat od dnešní generace dětí neznalé originálu, přičemž na tuto specifickou část publika směřuje nový Karate Kid především. Zeptejte se sami sebe, jak by zabodovalo třeba takové Komando(další klasika z 80. let), kdyby vzniklo v dnešní době? Akce by zajisté byla efektnější, střih dravější, soundtrack říznější, příběh stejně hloupý, ale co ta příjemná naivita toliko specifická pro dané vzpomínané období? Ta je neopakovatelná a právě díky tomu není nový Karate Kid mile naivní/tupou podívanou, která měla v západní produkci 80. let své pevné místo, nýbrž jen tupou, která v dnešní době nemá moc co nabídnou. Jen ty souboje jsou efektnější, Jackie Chan je po dlouhé době opět cool a Jaden Smith rozhodně nezapře svého otce – jen ty trademarkové „badass“ výrazy okoukané od taťky Willa působí v Jadenově podání celkem směšně. (04.08.2010)

Vtipy nabok - nebyť ultraotravnej matky, vpálim plnú pálku. MiniSmith je nečakane sympatický a zábavný (decká ho budú zbožňovať), Jackie si takú fajn postavu nezahral už roky a celkovo je to nečakane atmosférické, emotívne, solídne natočené a vynikajúco ohudbené. Možno je to nulovými očakávaniami, ale vynikajúco som sa bavil. (11.07.2010)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)