Lovcova noc

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (14.10.2015)

Scénář: James Agee .. Na technické možnosti tehdejší kinematografie je snímek na pokročilé úrovni s malebnou kamerou, ovšem příběh je tak trochu nevýrazný guláš. Jde o již značně vyčpělý thriller o šíleném kazateli, horlivě citujícím Bibli a pronásledujícím dvojici osvojených dětí jak z pohádkového příběhu, kde nechybí hodná babička s kulovnicí. Konfrontaci "hate" - "love" se kloním spíše k Mitchumově levé ruce. 50%. (18.10.2009)

LOVE. HATE. Nejen, že má Powell takové ruce, takové jsou i moje pocity k filmu. Na jednu stranu se mi opravdu líbil, vizuálnmí stránka dokonalá, úplné orgie jsem zažíval, ta přeměna v pohádku je fantastická, nenacházím slova a ve mne úplně vře radost a štěstí z toho jak to skončilo, při posledních minutách jsem měl na rtech úsměv a vůbec jsem nevěřil, že jsem vlastně viděl thriller, ten konec byl tak "americko vánoční", že jsme už začal přemýšlet, co komu koupím pod stromeček v září. Ale na druhou stranu je začátek hodně pomalý, rozvleklý a přehrávání, které samozřejmě beru jako nutnost k Mitchunově roli, mi trošičku vadilo. Slovo noir bych v tomhle případě vůbec nepoužíval. Slovo kultovní je zde opravdu na místě a The Night of the Hunter beru jako jeden z nejzajímavějších filmů, který v sobě skrývá sám život, jen si to člověk musí najít. (15.09.2008)

Když je řeč o nedoceněných režisérských géniích, společně s Orsonem Wellesem byl měl být zmiňován Charles Laughton, známý především jako herec (oba spojuje také kameraman Stanley Cortez, který natočil film Skvělí Ambersonové). Podobně jako Občan Kane, také Lovcova noc byla na svou dobu příliš výstředním snímkem, s nímž si studio nevědělo rady. Pohádkově přímočarý příběh s poněkud morbidním nádechem, inspirovaný mj. poetickou jednoduchostí jižanských melodramat D. W. Griffithe (stejně jako některé záběrové kompozice), je vyvažován velmi sofistikovanou vizuální stránkou (její dosažení představovalo podobnou výzvu jako některé extrémně „hluboké“ záběry v Kaneovi – ve studiu například vznikala slavná scéna na řece). Kromě Griffithe ovlivnily výtvarnou koncepci filmu německé expresionistické horory (stíny a siluety herců vidíme skoro častěji než herce samotné), magicko-realistický výsledek, v němž výrazně stylizovaným scénám dělají společnost brutální výjevy a falická symbolika („ztopořený“ nůž v kapse), předjímající ještě otevřeněji psychosexuální thrillery jako Psycho, se nicméně vzpírá jakémukoli zaškatulkování. Psychologický thriller a disneyovka zde vedle sebe existují se stejnou samozřejmostí jako nápisy LOVE a HATE na rukou ďábelského Roberta Mitchuma. Laughtonova alegorie o věčném konfliktu dobra a zla, lásky a nenávisti, náboženství a morálky, je podmanivě divným filmem, ale nikoliv kvůli tomu, že by režisér a scenárista (filmový kritik Jame Agee) nevěděli, čeho chtějí dosáhnout. Naopak to věděli velmi dobře a nechyběla jim odvaha svou vizi dotáhnout do důsledků. 90% Zajímavé komentáře: anais, rikitiki (26.08.2008)

Film noir zvolna se měnící v pohádku? Může to fungovat? Robert Mitchum je tak slizký a arogantní padouch, že ho nemůžete nenávidět a milovat zároveň. Je to postava hraná s velikým nadhledem, baví i děsí zároveň. Vizuální stránka je tak vybroušná, že si teď fakt nevzpomenu, který černobílý film se mi obrazově líbil víc. Bude to chtít víc zhlédnutí, ale už teď nemůžu dát méně než pět hvězdiček... (30.01.2006)