Nanjing! Nanjing!
City of Life and Death
Nanking Nanking
Režie:
Chuan LuScénář:
Chuan LuKamera:
Yu CaoHrají:
Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang, Rjú Kohata, John Paisley, Bin Liu, Sam Voutas, Beverly Peckous, Júko Mijamoto, Junichi Kajioka (více)Obsahy(2)
Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Vizuálně úžasné. Jde vidět preciznost v každém záběru. Asijská válečná událost je srovnatelná v krutosti třeba se Stalingradem. Nanking stojí vidět už jen s toho důvodu, jak je jinak natočený. Násilí s bezpráví je zobrazeno, to se však odráží ve formě psychologické agónie oběti. Americké heroické eposy, ruské epochální bitvy nebo evropské realistické snímky - každý přináší originální pohled na 2. světovou válku. Na to, že jde o válečnou tématiku, tak je děj lyričtější (i když dějová linka tam je). Co se týče brutality a explicitního násilí, tak to není tak hrozné. Třeba sovětský film Jdi a dívej se je daleko drsnější. Příběh je někdy táhlý a skoro nudný, nedokáže udržet tempo dvě hodiny. Čisté 3 * . ()
Pro mě zatim asi nejvěrohodnější a nejzajímavější filmové zpracování ( ještě jednou podotýkám, že hodnotim v rámci ryze filmového zpracování ) nankingských masakrů... Černobílej kolor, ruku v ruce s ruční, roztřesenou kamerou, v mžiku přecházející do předlouhých ( možná až moc ), téměř statických záběrů..., minimální ( pokud ano, tak značně strohé ) dialogy..., kombinace, která jednoznačně dodává na celkové působivosti a autenticitě. Jo..., tohle filmové dílko mě docela dostalo a lidem, kterým téma masakrů v Nankingu ( nebo jiných válečných zvěrstev ) neni zas až tak úplně volný, mohu CITY OF LIFE AND DEATH jedině doporučit. Tady bych šel i vejš, takže spíš 4,5* P.S. Můj původní záměr srovnávat s T.F.Mouovým BLACK SUN : THE NANKING MASSACRE, filmem, zpracovávajícím to samé téma, jsem nakonec opustil ( čehož se možná s veškerou vervou za mě zhostí Mojmír, nemám pravdu .-)?), obě verze jsou totiž úplně někde jinde..., každopádně Mouův přímočarej, explicitně-exploatační přístup mi taky vůbec nevadil ( a asi nejen mě, soudě dle červeného, 80ti procentního hodnocení ) a ke shlédnutí doporučuji rovněž. ()
Lze považovat za zázrak, že mezi oficiálními čínskými filmy roku 2009, které měly u příležitosti 60. výročí založení republiky připomínat klíčové události novodobé historie Číny, vznikl také jeden, který nebyl pompézní ideologickou masáží či povrchně plytkým kýčem. Pojednání o událostech Nankingu za japonské okupace se soustředí na vykreslení extrémní situace několika stupňů masakru. Nezatěžuje se vysvětlováním historického kontextu či sledováním chronologie. Místo toho skládá mozaiku drastických výjevů, lidského utrpení a všeobjímajícího šílenství. Film sice obsahuje vzletné fráze a scény pompézního hrdinství, ale díky černobílému materiálu a stylizaci oproštěné od patosu se mu daří tyto sekvence podat tak, že nevyznívají prvoplánově. Vedle toho, že tvůrci pouze sporadicky sahali k použití nediegetické hudby (takže nedojde na žádné tklivé smyčce a vypjaté scény probíhají pouze za přirozeného ruchu prostoru či v tichosti) stupňuje emocionální dopad nekřiklavá výpravnost. Kamera se neopájí ohromnými zástupy statistů a scény snímá tak, že nákladná výprava a davy statistů vyznívají jako součást prostředí. ()
Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife. ()
Silné vyobrazení jednoho z největších válečných zvěrstev všech dob - nankingského masakru, který páchala japonská armáda během 2. čínsko-japonské války jak na bezbranných čínských zajatých vojácích, tak i civilistech a raněných v dobytém tehdejším hlavním městě Číny od konce roku 1937. Výsledkem bylo kolem 300 tisíc mrtvých lidí a kolem 20 tisíc znásilněných žen... Ač film čínský, jeho podstatná část se věnuje pohledu japonského agresora. Toto i zvolená černobílá forma, minimum hudby a působivé zobrazení bojové vřavy, bezmoci a japonských krutostí ve výsledku znamenají, že Nanking Nanking velice těžko někoho nechá lhostejným. ()
Galerie (59)
Photo © Media Asia Distribution
Zajímavosti (12)
- Film byl vydán souběžně s podobným německým filmem John Rabe - Ctihodný občan třetí říše (2009). (Cheeker)
- Bin Liu, který hrál malého čínského vojáka, vyrostl během osmi měsíců natáčení o 14 centimetrů. (Cheeker)
- Hodně se volalo po tom, aby byl film vymazán z historie čínské kinematografie. (Cheeker)
Reklama