Wall Street: Money Never Sleeps
Wall Street: Peniaze nikdy nespia
Režie:
Oliver StoneKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Craig ArmstrongHrají:
Shia LaBeouf, Michael Douglas, Josh Brolin, Carey Mulligan, Frank Langella, Susan Sarandon, Charlie Sheen, Vanessa Ferlito, Eli Wallach, Austin Pendleton (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Chamtivost je dobrá, chamtivost je zdravá... Hollywoodský režisér Oliver Stone se vrátil ke kultovní postavě charismatického finančníka Gordona Gekka v podání Michaela Douglase z filmu Wall Street po 23 letech a natočil pokračování s příznačným podtitulem Peníze nikdy nespí. Děj se tentokrát odehrává v roce 2008 na pozadí příběhu největší bubliny v dějinách, která vyústila v globální ekonomickou krizi. Bývalý elitní makléř Gordon Gekko představuje padlou legendu a ikonu Wall Street. Ve vězení si odpykal trest za nelegální spekulace a nyní se věnuje ekonomickým přednáškám, které předjímají nástup globální ekonomické krize. Zdá se, že se z něj stal jiný člověk. Aspoň by tomu rád věřil mladý makléř Jake Moore (Shia LaBeouf), který zrovna řeší pracovní problémy po sebevraždě svého mentora a investičního správce Louise Zabela (Frank Langella). Ambiciózní Jake randí s Gordonovou dcerou Winnie (Carey Mulliganová), která před lety přerušila s otcem kontakt a odmítá uvěřit, že by se mohl změnit. Jake a Gordon se vídají za jejími zády, společně řeší svět byznysu a financí, zároveň se snaží pracovat na urovnání křehkých rodinných vztahů. Minulost sice člověk napravit nedokáže, ale může se snažit pomoct. Otázkou zůstává, zda to platí i v případě Gordona Gekka, který v hloubi duše touží po návratu do světa velkých financí. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (689)
Společně se Snowdenem určitě nejlepší a hlavně nejosobitější režijní počin Olivera Stonea v tomhle století. Ta Director-power z toho vyloženě odkapává a jenom sledovat vzletné kamerové pohyby mezi mrakodrapy Manhattanu je zkrátka zážitek, nemluvě o hereckých výkonech Douglase, Langelly či Joshe Brolina, kteří svým postavám vdechují ještě více než jen život (a abych nekřivdil, tak LaBeouf také vůbec nic nekazí). Měl jsem ale docela problém s tím, kam příběh celou dobu klikatě směřuje a kam (a hlavně jakým stylem) nakonec vyústí. Je celkem jasné, proč se rozhodlo vzkřísit finanční bestii Gordona Gekka zrovna rok po ekonomickém kolapsu, který položil mnoho firem a otřásl se samotnou měnou - Stone mohl zase vesele nastavit zrcadlo celému finančnímu a burzovnímu systému a skrze nevypočitatelného parchanta vystavit komplexní metaforu velké bubliny, která může kdykoli splasknout, ať už hrajete nefér či ještě více nefér. To je ok, i když ty létající bubliny si mohl tak zkušený režisér odpustit. Do toho ale sledujeme na povrchu dost tuctovou rodinnou linii a reminiscenci příběhu původního filmu v nové době (a s jednou poučenou postavou), přičemž Stone právě mnohem méně zajímavé rodinné motivy nakonec strčí do popředí a ve finále dospějeme k zakončení, v němž jeden chamtivec dostane přes prsty, ale ostatní stále žijí vesele v bublině a divák postává trochu v rozpacích opodál. Ta myšlenka je hezká, ale drolí se to mezi prsty a lehce vítězí dojem překombinovanosti - na rozdíl od jedničky, která si hrála jen na to, co hráli dva vychytralí chlapáci mezi sebou. 70% ()
Když vidím, jak LaBeouf měl krasně rozjetou kariéru, tak mě celkem mrzí jak dopadl. Tenkrát toho talentu dokázal využít i Oliver Stone, jež po letech navazoval na jeden ze svých nejslavnějších filmů (cameo Charlieho Sheena potěšilo, ale dnes už na kinofilm nemá) a ačkoliv tomu hodnocení nenapovídá, je to opět radost pohledět. A navíc je tu ten fenomenální Michael Douglas. Něco mi říká, že si doženu ještě jednu nějakou jeho klasiku a stane se jedním z mých nejoblíbenějších herců. ()
Za elegantne odvedenú réžiu si Stone zaslúži zvučný potlesk, Michael Douglas minimálne uznanie (Gordon Gekko is back! - aj keď nie v podobe finančného dravca ako kedysi) a Shia LaBeouf si začína budovať trvalé sympatie. Po vzhliadnutí som dostala chuť presťahovať sa priamo do New York City a investovať poriadny finančný kapitál:) Pre mňa je pokračovanie rovnako dobré a kvalitné, zachováva si svoju podstatu a rozvíja niečo nové. Panoramatické zábery sú fascinujúce, herci v maximálnom súlade s rolou a réžia úderná, jednoducho niet čo vytýkať. Ten pozitívny dojem stojí určite aj na dialógoch a slovných prestrelkách, nie tak ani na scenári a prekvapujúcich dejových ťahoch. Wall Street II. je u mňa o nedočkavých a naplnených očakávaniach a maximálne pozitívnom dojme. ()
Tentokrát je návštěva Wall Street pro běžného diváka přeci jen srozumitelnější. Odbornými výzazy se sice nešetří, ale v souvislosti s ekonomickou krizí nejde o tak velký problém, který se mi chvílemi příčil u jedničky. Znovu tomu nechybí pořádný spád, rekapitulující Gordon Gekko se definitivně zapisuje mezi nejvýraznější postavy filmové historie a metafora s bublinou se jistě stane velmi oblíbenou. Stone to navíc stylově uzavřel stejnou skladbou jako v předchozím díle. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (27)
- Režisér Oliver Stone pôvodne chcel, aby Carey Mulligan (Winnie Gekko) mala vo filme dlhé vlasy a bol trochu vydesený, keď zistil, že má v reálnom živote ostrihané vlasy. Chcel, aby nosila parochňu, čo ona odmietla s tým, že by to malo vplyv na jej herecký výkon. A tak ho presvedčila, aby hrala svoju rolu s krátkymi vlasmi. (Laslo)
- Do role Winnie Gekkové byly v jednu chvíli zvažovány Blake Lively a Lea Michele. (CrypzzXD)
- Prostředí financí Shiu LaBeoufa zaujalo natolik, že si pořídil licenci a stal se skutečným makléřem. (jenik71)
Související novinky
Stoneova divočina
Oliver Stone se rozhodl bavit. Soudě podle trailerů na Wall Street 2: Peníze nikdy nespí, jde mu to docela od ruky. Jeho následujícím filmem bude podle všeho akční thriller Savages. Adaptace románu… (více)
Achillovou patou většiny narativních uměleckých děl není vytvoření krize či katarze a z ní vyplývajícího efektu stimulujícího divácký afekt - prchavé pohnutí, ale závěru. Tedy poslední třetiny, která uzavírá předchozí avanturistický kejkle. Jak vhodně ukončit příběh, toť spisovatelova řehole a věčná hádanka, uspokojivě doposud nerozluštěná. Tentýž problém se týká romantických komedií, v nichž po první rozdováděný polovině vykrystalizuje nedůvěryhodný morální apel, jako by filmaři navazovali na tradici amerického slovesného umění, v němž je vyprávěný příběh nositelem zřetelné morality. Jak srdnatě demonstruje Wall Street 2, tento spor mezi nekonečným vršením událostí a nutností je uzavřít má samozřejmě politickou rovinu v podobě střetu zakonzervovaného status quo a prosazování reformních změn: na jedné straně hamižní prodejci nemovitostí a vysocí hráči z americké burzy vyznačující se intenzivní racionalitou prostředků a naprostou iracionalitou cílů, proti nim gender v podobě ukníkaně citlivého hlavního hrdiny a jeho dominantní partnerky, které se musí neustále za něco omlouvat, dotyčná je - jak jinak - aktivně činná v levicové multikulti neziskovce a going green. Spor mezi nekonečným vršením událostí a nutností je uzavřít má ale i svou skrytější podobu dramaturgickou, protože v obecné rovině je každý film reprezentován ve formě fragmentů či soudržné narace, jinak řečeno ve formě periferií či jader. Tyto formy se různě kombinují, přičemž pro jednu formu je obvykle „zapomínána“ druhá. Pokud se zapojíme do hry na periferiích příběhu, obvykle nás přestane zajímat jeho původní jádro a utápíme se v balastu doplňků - jak je tomu např. v případě sběratelských karetních her Pokémon či Magic nebo u panenky Barbie. Stáváme se sběrateli, archiváři, hráči, příběh nám uniká, bortí se. Pokud jsme postaveni do jádra příběhu, tak proto, abychom zkonsolidovali předešlý chaos. Krize je vrcholem dramatu, jeho „středem“, jádrem, často nejdelší částí. Je v ní odvrhováno vše podružné, nepodstatné. Variantní řešení jsou postupně vylučována, takže nakonec není možno se vyhnout rozhodující srážce. (-spoilery-) Ve Wall Street 2 představují periferii brilantní dialogy na téma capitalism&money určené všem ekonomickým geekům a jádro, do filmu zjevně nepatřící, romantická vztahovka a nemístný happy end, který vše dobré z předešlých minut obvykle přepíše, protože filmy si pamatujeme hlavně podle posledních několika minut a jsme klidně s to zapomenout skvěle pojatý vizuální gryfy/grafy uprostřed příběhu souznící s dravým tématem wallstreetských finančníků. Jako by chtěl Stone na ten konec záměrně upozornit. Lze ho vyložit pěti způsoby: Stone (a) se buď někde kapitálně připil, anebo (b) se snaží po vyhroceným WTC rehabilitovat u demokratů, popř. (c) na něj tlačili producenti, samozřejmě (d) se nabízí vnímat konec i jako sofistikovaně falešný závěr neboli jako takovou co nevidět prasklou bublinu, nicméně (e) dle mého onen nepatřičný konec dává dokonale do souvislosti ony periferie a jádra, respektive věčný tok peněz, svět výsledovek, rozvah a nikdy nekončících cash flow, které se stále proměňují jako loňské sněhy a znovu rodí jako sněženky s novým jarem, a proti nim tok života, který, jak nabádá Heidegger, je konečný. Peníze tečnou věčně, ale vztahy mezi lidmi se musí uzavřít. Skrze umění se dotýkáme věčnosti. Ale nemá to žádný smysl, protože jsme smrtelní. () (méně) (více)