Prorok

Drsný sociální realismus a intenzivní drama. Cesta Araba bez kořenů ze dna vězeňské hierarchie ke špičkám korzické mafie a jeho lidský přerod z naivního výrostka v ledově kalkulujícího kápa není žádnou romantizující gangsterkou. Nabízí ostrý obraz, odpovědi nechá na vás. Jak, co se týče vztahu k hlavní postavě, tak v dalších nadhozených vrstvách příběhu: tématu muslimské víry, radikalizace, etnokulturních konfliktu mezi Korzičany, Francouzi a Araby, násilí plodícího další násilí... Čistě kvůli francouzštině mi vytanuly dva jiné filmy, jeden s mladičkým a druhý s poněkud starším Vincentem Casselem, La Haine a Veřejný nepřítel č. 1. Ten druhý snímek je v přístupu k tématu vlastně protipólem Un Prophète. (05.04.2012)

Audiardovy filmy diváka pohlcují nezávisle na jeho vůli a nejinak je tomu i zde - dvě a půl hodiny utekly jako voda. Ovšem pro plnohodnotné ponoření se do příběhu mně chybělo vyznat se v poněkud větším množství postav a jejich motivacích. Vinou filmu to ale není - je pouze třeba se po celou dobu plně soustředit. Napodruhé budu moudřejší. (08.01.2011)

Jeden z horkých kandidátů na největší filmový zážitek roku, který u mě přebíjí i velmi slavné mafiánské ságy minulosti. Jde o nekašírovanou sondu do dnešního francouzského podsvětí, kde ruční kamera, výběr prostředí a herců zprostředkovává maximálně autentický ponor do světa zlodějíčků, kšeftařů všeho druhu a pašeráků drog v dnešní multikulturní Francii. Francouzské, korsické, arabské a italské gangy tu soupeří o místo na slunci. Snímek líčí vzestup jednoho drobného delikventa z pařížského předměstí, který se dostane do vězení a díky službičkám zkušenějšímu mafiánovi buduje vlastní pozici a stoupá na žebříčku ve světě galerky. Prakticky každý moment filmu jsem měl pocit věrohodnosti a neměl jsem problém s logikou viděného děje, což se mi stává jen zřídka. Věznice je v podání Jacquese Audiarda krajně nevlídné místo k životu a pohled na příslušníky podsvětí je prost nějaké vznešenosti a mytologie typické pro americké mafiánské ságy. Film má nicméně jednu vadu, není tak vstřícný vůči divákům, takže je někdy docela složité orientovat se v množství postav s typicky středomořskými snědými rysy a stejně tak v jejich motivaci. Celkový dojem: 95 %. Hlavní předností Audiardova filmu je vedle zmíněné autenticity i psychologie postav. Nejde zkrátka jen o typy, jako je tomu např. u Tarantina. (01.02.2010)

Presne na polceste medzi "komerčnejším" Verejným nepriateľom č. 1 a "artovejšou" Gomorrou. Slušne obsadené (ďalšie nezabudnuteľné mafiánske xichty - casting je v týchto filmoch kľúčovou vecou). Tahar Rahim je vynikajúci, zákonitosti kriminálneho sveta priamočiare a surové. Len som mal trochu problém sa orientovať vo všetkých tých Korzičanoch, Araboch a Talianoch, medzi ktorými hlavná postava pendluje a ktorí sú ochotní splupracovať s ktoroukoľvek druhou stranou, len aby zničili tú tretiu. (16.01.2010)

Geny se nezapřou, ale taťka byl lepší scenárista. Nemám příliš v lásce dlouhé filmy, mnohým to dokážu odpustit, ale tady bezpočet příběhů byl spíše na škodu celkovému vyznění snímku. Určitě bych vyzdvihla herecké výkony všech zúčastněných. A Audiardova režie také není nezajímavá. Kdyby se podařilo film tak o hodinu zkrátit a vynechat některé pro děj zbytečné postavy, mohlo vzniknout něco hodně dobrého. (19.02.2012)