Prorok

Prorok ze začátku připomene jiný francouzský majstrštyk, a to Mezi zdmi. Nesmlouvavá realita vězeňského prostředí je zachycena s neuvěřitelnou autenticitou. Snad i proto nás Audiard protáhne kdejakou vězeňskou rutinou. Až když se zdá, že Prorok bude především ostrou sociální kritikou vězeňské instituce, kde člověk nemá na vybranou, tak tvůrci nerušeně přehodí výhybku a nabídnou to nejlepší ze Scorseseho. Je fascinující, jak prolnutí obou světů působí klidně a harmonicky. Sám jsem si to uvědomil až při závěrečných titulcích. Prorok sedí současně na dvou židlích a v tom tkví jeho síla. Problém však nastává až v samotných antihrdinech, ale to už je u gangsterských filmů koloritem. Ani zde bychom nezavadili o aspoň jednu kladnou postavu, která by mě dokázala vtáhnout do děje. Vesměs jsou to prospěcháři, násilníci, práskači a muklové, tak jak si je dokážeme představit. Svět bez bílé a černé, v kterém však tmavé odstíny převládají (a už vůbec tady nejde o rasu či náboženství). Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že film otevřeně straní bílé francouzské většině. Ale to už jsou pramalé vady na kráse. (02.03.2010)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

Znáte Čapkovy pohádky? Pošťácká, tulácká, loupežnická... Tak tohle je zase pohádka vězeňská. Pohádka z oněch blahých (nedávných) časů, ve kterých ještě ve francouzských kriminálech šéfovali Korsičani a barevní jim dělali holky pro všechno (nic bych za to nedal, že dneska už je to naopak). Pohádka o negramotném arabském prosťáčkovi (stupeň jeho mentální retardace odhaduju na debilitu), který "forrestogumpovsky" propluje lapákem jen proto, že vleze do zadku komu jen může. A dokonce se i přes své přizdisráčství, vypatlanost a ubohou tělesnou konstituci vypracuje na jakýsi druh kápa, i když menšího formátu. Režie se vám bude snažit namluvit, že je to proto, že má dobře vyvinutý instinkt a vysokou sociální inteligenci. Ale pro mě je to jen hloupá francouzská vězeňská pohádka. (28.04.2020)

Presne na polceste medzi "komerčnejším" Verejným nepriateľom č. 1 a "artovejšou" Gomorrou. Slušne obsadené (ďalšie nezabudnuteľné mafiánske xichty - casting je v týchto filmoch kľúčovou vecou). Tahar Rahim je vynikajúci, zákonitosti kriminálneho sveta priamočiare a surové. Len som mal trochu problém sa orientovať vo všetkých tých Korzičanoch, Araboch a Talianoch, medzi ktorými hlavná postava pendluje a ktorí sú ochotní splupracovať s ktoroukoľvek druhou stranou, len aby zničili tú tretiu. (16.01.2010)

Jacques Audiard sáhl nejen francouzské společnosti na hodně citlivé místo. Epicky rozmáchlý kriminální thriller s výrazným sociálním přesahem vypráví příběh devatenáctiletého mladíka Malika, který přichází do francouzského vězení a napříč několika etnických skupin a vyskytujících se překážek se stává ideálním nástrojem a prostředníkem zločineckých plánů. I když zpočátku neumí číst ani psát a venku na něho nikdo nečeká (rodina je pro něj neznámým pojmem), vybuduje si pevné, místy však stále vrtkavé postavení. Kontrapunktem k hrdinově vzestupu je sestup stárnoucího bosse korsické mafie, který se přirozeným během věcí stává řadovým vězněm, bezmocně sledujícím fakt, že už nic není a nebude jako dřív. Režisér je v Malikově vzestupu trpělivý, bravurně si zahrává s očekáváním, prostředí věznice zase líčí se všemi surovými detaily a od násilných scén si rozhodně nedrží odstup. A to je jenom dobře. Přesto Prorok nestrhne. Maximálně tak výpovědní hodnotou, ale samotným vyprávěním bez vnitřního náboje nikoliv. A to i přesto, jak je technicky, herecky i tematicky nadprůměrný. Výsledek je nesoudržný a mlhavý a u hlavního hrdiny, sic nesleze z plátna, stejně pořádně nevíme (nepochopíme), co je vlastně zač. 70% (14.07.2010)