Sezení

Ošidné téma sexuální "výuky" fyzicky postiženého člověka (po obrně znehybněného od hlavy dolů) se Sezením podařilo vkusně zpracovat jako otevřené romantické drama s odlehčeným humorem i pozitivním nadhledem (a trochou nevyhnutelného sentimentu na závěr). O hereckém položení Johna Hawkese nejvíc svědčí to, že jsem ho ve zkrouceném těle rozpoznal až po dlouhých desítkách minut, o odvážném výkonu Helen Huntové jako sexuální terapeutky, která se zpočátku nehodlá citově zaplést, či úsměvně rozpolceném knězi Williama H. Macyho, jemuž se hlavní hrdina přátelsky zpovídá ze svých (ne)úspěchů, pak nemá cenu diskutovat. (27.02.2023)

Takhle zvláštní film jsem už dlouho neviděla. V podstatě nevím, co si o něm mám myslet. V průběhu dívání se jsem zažívala rozličné pocity, pocit rozpačitosti, emocionální vcítění, trocha studu, přání všeho dobrého hlavnímu hrdinovi, to všechno bylo mezi tím. Je to takový klasický nezávisle se tvářící doják, který trochu podle útočí na ceny, ale na konci vás stejně dojme. Klobouk dolů před nasazením a odvahou herců, kteří hráli ústřední postavy. Klobouk dolů před tvůrci, již se rozhodli na plátna přivést právě tento příběh, ať už měli jakékoliv motivace. (30.01.2013)

V rámci možností dobré. Což nic nemění na tom, že film, v němž se ochrnutý John Hawkes snaží přijít o panictví s Helen Hunt, nepůsobí zrovna dvakrát lákavě. Naštěstí se to vcelku úspěšně drží mezi krajními mantinely "nevkusné" a "líbivý lapač cen". Cílová divácká skupina filmu mi uniká - protože pro starší konzervativní diváky, kteří mají obyčejně rádi dojemné filmy s postiženými lidmi, jsou The Sessions nejspíš příliš sexuálně otevřené, pro fanoušky how-to-lose-virginity komedií je v nich příliš nahého Johna Hawkese a Helen Hunt ... (01.02.2013)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

Rozhodne pozoruhodný príbeh, dokonca podľa skutočnej udalosti zo života Marka O'Briena. Veľmi emocionálny film o človekovi, ktorý bol odsúdený na život bez možnosti pohybu. Obdivuhodné bolo najmä to, že ho neovládla sebaľútosť a všetko dokázal odbúrať humorom a iróniou. Na druhú stranu mi však v mnohých situáciach prišiel dosť egocentrický, ale možno aj z pochopiteľných príčin. Opäť sa však potvrdilo, že jedine život, ktorý žijeme pre milovaných ľudí je hodný žitia - zistil to aj Mark, hoci až v pokročilom veku. Napriek všetkému spomenutému však hodnotím tento film skôr ako priemerný, prekážala mi v tom hlavne nadmerná úchylnosť, keď ešte aj kňaza potreboval Mark zamestnať svojimi nemorálnymi plánmi... Veľký obdiv si však určite zaslúži Helen Hunt, ktorá odvážnu rolu sex-terapeutky zahrala naozaj vierohodne. (19.02.2013)