Annie Hallová

Woodyho Allena som si oblubil hlavne vdaka komediam PURPUROVA RUZE Z KAHIRY (1985) alebo DAREBACCI (2000) a odvtedy sa tesim na kazdy jeho film, aj ked sa obcas stane, ze niektore jeho filmy su slabsie. Tento sa mi celkom pacil, ale nie je to film, ktory by som chcel vidiet mnohokrat.. Obcas som sa zasmial, je to proste typicky Allen a ani to vypravanie s divakmi do kamery mi nevadilo. Pacilo sa mi, ako sa hanblivo zoznamili a potom sa vecne hadali. Je to taka ukazka zrkadla roznych vztahov aj zo skutocneho zivota... 17.09.2009 _____ Woody Allen - (Alvy Singer) +++ Diane Keaton - (Annie Hall) +++ Tony Roberts - (Rob) +++ Carol Kane - (Allison) +++ Paul Simon - (Tony Lacey) +++ Shelley Duvall - (Pam) +++ Janet Margolin - (Robin) +++ Christopher Walken - (Duane Hall) +++ Jeff Goldblum - (Hosť u Lacey) +++ Beverly D´Angelo - (Herečka v TV Show) +++ Sigourney Weaver - (Alvyho rande) +++ (17.09.2009)

"Vy jste takový šťastný pár. Čím to je?" _____"Jsem povrchní, prázdná a nepřemýšlím." "Já jsem úplně stejný." _____ Jedna z velmi ceněných komedií W. Allena, navíc oscarová. Co kvituji, je vcelku inteligentní humor a originalita. Allenův způsob humoru mi ale poněkud nesedí. Nevím čím. Možná je to na můj vkus až příliš ukecaný. Takovýho chlápka já potkat na ulici, tak se s ním raději moc nebavím. Navíc zjevná ironie a sarkasmy stavěné nad cítění člověka a relativizující ho, je pro mě z principu těžko stravitelný přístup. Zvlášť když jde o dějovou kostru. 65% (09.01.2012)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

Ty vztahové Allenkovy jsou všechny jako vejce vejci, hromada intelektuálních odkazů odkudkoli kamkoli, břitký humor, několik vrstev emocí, oblíbení herci a oblíbená témata ke konverzaci a k zamyšlení. Často mám pocit, jakoby to nebyly jednotlivé filmy, ale epizody seriálu "Woody a jeho názory na ženy". Chce to mít náladu a nadhled nad vlastními vztahy, aby to člověk mohl sledovat. Navíc ty "legrační" formální vychytávky a promluvy k divákovi a ještě jednou ta nekonečná hromada odkazů na Bergmana, Felliniho, McLuhana, Chaplina, Groucho Marxe, Freuda, Viscontiho / Manna… Komentovat tyhle filmy připomíná spíš sport a nejvíc bodů získává ten, kdo si udělal čárku pokaždé, když se měl zasmát, dojmout nebo říct "aha, tohle jsem taky pochopil". Mentruace v konverzaci je taky naprostý top. Pokaždé. Vždycky. (30.05.2017)

Výborný film, ktorý sa obsahovo zameriava čisto na vykreslenie dvoch hlavných postáv a histórie ich vzťahu . I všetky vedľajšie postavy, či už povedia jednu vetu alebo sú pre dej významnejšie sú podriadené práve tomu, aby vykreslili nejakú črtu neurotického Allena alebo živelnej Diane Keaton. Cieľu rozpitvať vzťah neurotika a voľnomyšlienkárky je podriadené všetko od A po Z. Alvyho siahodlhé monológy ponúkajú pohľad z jeho strany, na vykreslenie pocitov a osobnosti Annie potom Allen použije nekonečné množstvo režisérskych nápadov od vychádzania z tela, či prítomnosť postáv v scéne z minulosti až po jej vnútorný monológ. Takto vlastne síce máme pocit, že príbeh rozpráva Alvy, ale vidíme veci i zo strany Annie, preto film pôsobí z hľadiska uhlov pohľadu oboch pohlaví veľmi vyvážene. Humor snímku je v prvom rade intelektuálny. Nie je to komédia pri ktorej sa bežný žrút popkornu bude smiať na plné ústa, svoju cieľovú skupinu však Woody poteší najmä inteligentnými hláškami plnými irónie a sarkazmu. Annie Hall stojí za pozornosť, už len kvôli tomu ako trčí z neskorších Allenových filmoch v ktorých postupy i typy postáv, s ktorými tu začal pracovať, už len so striedavými úspechmi donekonečna variuje. 10/10 (29.12.2006)