Annie Hallová

Dobrá romantická komedie o vztahu, který neskončil "žili spolu šťastně až do smrti" a pravděpodobně ani "žili šťastně až do smrti"? To je taková vzácnost jako Hallové jevy. Sice jsem si přísahal, že si od chlapa, co se oženil se svojí nevlastní dcerou (s drobnými peripetiemi jako nařčení ze sexuálního zneužití nezletilé), nenechám kázat o vztazích, a zhruba do sedmdesáté minuty mě bavily v podstatě jen neutuchající hrátky s filmovou formou a občasný intelektuální humor (protože samozřejmě s sebou taky všude vodím Marshalla McLuhana;)) - ale s příjezdem do L.A. se to tak nějak zlomilo a v osmdesátésedmé minutě, kdy zazní věta o tom, že většina z nás vejce potřebuje, jsem tomu chlapovi, co se oženil se svojí nevlastní dcerou, v tichosti aplaudoval. Co se dá ještě říct jiného, než že Diane Keaton je tu naprosto úžasná... Nedělám si nároky na oceňování tohohle filmu v rámci Allenovy tvorby, protože jsem z ní dohromady nic neviděl, ale vím to, že Annie Hallovou si budu pamatovat dost dlouho na to, abych se ni ještě někdy podíval znova. A je klidně možné, že pak dostane ještě vyšší hodnocení (ačkoliv nevím nevím, koneckonců už teď jsem šťastně ženat:)) - prozatím to nechám na velmi spokojených 80%. Ale pokud je pro vás vrcholem zábavy nějaká "nenáročná" francouzská ztřeštěnost, nebo tuctové záležitosti jako Chceš Mě, Chci Tě, nebo nedej bože nějaká ta Troška české tvorby, uděláte líp, když se tomuhle filmu (dobře, nejen tomuhle filmu) vyhnete obloukem;)) (11.09.2014)

Taková hodně zvláštní romantická komedie. Ubíhá vcelku pomalu, koncentrace kvalitních fórů není až tak vysoká, ale když už nějaký ten vtípek přijde, tak opravu stojí zato. Každopádně je to pohodový film, u kterého se sem tam zasmějete a lehce spolu s Woodym zapřemýšlíte o vztazích. Prozatím hodnotím "jen" 4*, ale rozhodně si Annie Hallovou časem pustím a třeba i pozměním hodnocení. "Moje babička mi nikdy dárky nedávala. Kozáci, kteří ji znásilňovali, jí nenechali moc času na rodinu." (10.07.2009)

Prvni film od Allena, ktery jsem videl (to je ale ostuda...) a musim rict, ze je fajn. I presto ze film zcela stoji na dialozich Woody nam je zprijemni animovanou Snehurkou (respektive zlou kralovnou, ktera rozhodne nema menstruaci) nebo treba myslenkami hlavnich postav v prubehu jejich dialogu a dalsimi vychytavkami. Nektere sceny jsou skutecne cool, i kdyz obcas uz jsem trochu intelektualne nestihal. Woodyho suchohumor se misty zacina trochu prejidat, ale nikdy ne tak docela, pak prijde na odlehceni nejaky vizualni vtipek (slunecni bryle, koks ...) a vse je zas ok. Celkove jsem z filmu mel velmi dobry dojem a vsem, co se intelektualniho humoru obavaji, mohu jen doporucit (03.02.2005)

" "Přijde chlapík k psychiatrovi a řiká : můj bratr je blázen, myslí si, že je slepice. Tak proč ho nepřivedete? Rád bych, ale potřebuju vajíčka". A to mi připomíná vztahy. Jsou totálně nesmyslné, bláznivé a absurdní, ale stejně do toho vždycky jdeme, protože většina z nás potřebuje vajíčka." " .......... milý Woody, to nelze než podepsat!!! (12.04.2005)

Měl jsem půl hodiny do Simpsonových, když jsem pustil Annie Hallovou. Říkal jsem si, že se podívám, pak to přeruším a někdy se na to dodívám. Nepočítal jsem však s rafinovaností scénáře a jeho bezchybnou prezentací z úst Woodyho Allena. Vtip střídá gag a gag střídá inteligentní moudro a inteligentní moudro střídá vtipnou scénku a vtipná scénka střídá pohled do kamery a pohled do kamery je vyplněn inteligentním moudrem a následuje další gag a další humorná scénka. Takto jede celá Annie Hallová hodinu a půl. Bez výraznějších zastávek, bez slabších míst, jako švýcarské hodinky. Stále dál, stále minimálně stejně vtipně a stále minimálně stejně liberálně. Virulentní humor Allena je právě patrný v 70. letech, kdy je jeho tvorba nejradikálnější, nejodvážnější a nejsarkastičtější. Annie Hallová znamenala v jistém ohledu přelom v Allenově kinematografii. Jak říká Nicolaus Schröder: „Kašpar se změnil v občana velkoměsta s vysokým identifikačním potenciálem.“ Přitom jsou témata stále stejná – utahování si z vlastních předků, tedy Židů, sexismus…Do tohoto klasického víru brýlatého neurotika je vtažena i Diane Keatonová. Jsou to právě scény s ní (a tady musím poukázat na vyloženě „rofloidní“ scénku s živými korýši), které patří k vrcholům filmu. Její potrhlé herectví, stejně jako androgynní styl oblékání, se stalo idolem své doby. Společně s Woody Allenem se tak stali ikonami velkoměstské buržoazie. Samostatnou kapitolou je scénář. Ve filmu nenajdete jedinou minutu, ve které byste se a) nesmáli, b) nepokývali hlavou a neříkali „jo, to je fakt.“ A tady Annie Hallová exceluje. Nejen, že se zasmějete a pobavíte, ale utvrdíte se v tom, že milostné vztahy jsou všude stejné a přitom jsou tak jednoduché – zkrátka opětovat lásku k druhému člověku. Rada na závěr: udělejte si místo na celý film, je velice pravděpodobné, že vás chytne natolik, že vaše plány na tomto díle ztroskotají. Ty Simpsonovi jsem samozřejmě nestihnul. A nelituji. [Přesná stopáž: 89 min] (03.01.2008)