Annie Hallová

Dobrá romantická komedie o vztahu, který neskončil "žili spolu šťastně až do smrti" a pravděpodobně ani "žili šťastně až do smrti"? To je taková vzácnost jako Hallové jevy. Sice jsem si přísahal, že si od chlapa, co se oženil se svojí nevlastní dcerou (s drobnými peripetiemi jako nařčení ze sexuálního zneužití nezletilé), nenechám kázat o vztazích, a zhruba do sedmdesáté minuty mě bavily v podstatě jen neutuchající hrátky s filmovou formou a občasný intelektuální humor (protože samozřejmě s sebou taky všude vodím Marshalla McLuhana;)) - ale s příjezdem do L.A. se to tak nějak zlomilo a v osmdesátésedmé minutě, kdy zazní věta o tom, že většina z nás vejce potřebuje, jsem tomu chlapovi, co se oženil se svojí nevlastní dcerou, v tichosti aplaudoval. Co se dá ještě říct jiného, než že Diane Keaton je tu naprosto úžasná... Nedělám si nároky na oceňování tohohle filmu v rámci Allenovy tvorby, protože jsem z ní dohromady nic neviděl, ale vím to, že Annie Hallovou si budu pamatovat dost dlouho na to, abych se ni ještě někdy podíval znova. A je klidně možné, že pak dostane ještě vyšší hodnocení (ačkoliv nevím nevím, koneckonců už teď jsem šťastně ženat:)) - prozatím to nechám na velmi spokojených 80%. Ale pokud je pro vás vrcholem zábavy nějaká "nenáročná" francouzská ztřeštěnost, nebo tuctové záležitosti jako Chceš Mě, Chci Tě, nebo nedej bože nějaká ta Troška české tvorby, uděláte líp, když se tomuhle filmu (dobře, nejen tomuhle filmu) vyhnete obloukem;)) (11.09.2014)

Woody Allen komentuje vztahový život. Jeho Alvy Singer promlouvá k Annie, promlouvá k divákovi, promlouvá přímo do kamery, vkládá svoje postřehy do úst komentovaných postav a drze se vtírá i do záběrů z vlastní minulosti. Kdyby už nic jiného, nakonec stejně užvaní i vás. Pán si stěžuje u psychiatra: "Můj bratr je blázen. Věří, že je slepice." "Tak ho nechte zavřít." "Ale já potřebuju ta vejce." Takové jsou lidské vztahy. Iracionální, bláznivé a absurdní, ale pouštíme se do nich, protože většina z nás... potřebuje ta vejce. (11.03.2011)

Scénář: Woody Allen, Marshall Brickman .. Roztěkaná obrazová kompozice a střih, prostřídávají dlouhatánské záběry přeplněné výbornými hereckými výkony. Nervózní, zbrklé, nesoustředěné a afektované dílo, plné hutných dialogů a stále pravdivých životních hlášek. Ano, velmi zajímavé dílo! Paranoik Woody Allen jednoduše mluví o svém (převážně milostném) životě a stojí to za pozornost. „Začíná tu nový román.“ (10.10.2006)

Woody Allen jako vždy skvělý. Je to taková vážnější komedie o jednom problematickém vztahu. Zajímavé myšlenky a názory na život, občas pronášené přímo do kamery, jsou střídány přakvapivě šílenými scénkami, jako je vraždění pavouků v koupelně, zmaření "kvalitního kokainu z Kalifornie" nebo boj s korýši. Allen dosáhl toho, že divák "spadne" do děje, aniž by tu šlo o něco jiného než je obyčejný život. A to je umění. _____ Malá perlička z pamětí Luise Buňuela: "Nakonec dodávám, abych skončil se svými americkými plány, že mi Woody Allen navrhl, abych hrál sám sebe v Anny Hallové. Nabízeli mi třicet tisíc dolarů za dva dny práce, ale musel bych zůstat týden v New Yorku. Po určitém váhání jsem odmítl. Nakonec hrál sám sebe Mac Luhan v hale kina. Později jsem ten film viděl a vůbec se mi nelíbil." (26.10.2005)

Vztahy jsou absurdní, hloupé, omrzí a vyčpí - a přesto je máme zafixované jako první položku na seznamu priorit, pídíme se po nich, hledáme vhodné protějšky... a k čemu vlastně? Allen to celé shrnul dokonale. Znovu připomínám, že nemám sice rád ten jeho zbrkle neurotický postoj ke všemu, ale k některým životním dilematům (které někoho spolehlivě můžou uvázat na 15 let k praktickému lékaři) sedí výtečně. Tolik životních pravd na jednom místě jsem asi nikdy neviděl. Potlesk. (01.03.2009)