Reklama

Reklama

Sladký život

  • Itálie La dolce vita (více)
Trailer

Obsahy(1)

Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (286)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Moralizující Pasolini je pro mě ok, moralizující Fellini je zvyk. Nemůžu si pomoci, ale samožer Fellini strašně přehání. A když se dopracoval do stádia "rock and roll je pokleslá hudba" začala se mi vařit krev. Jenže to byl jediný emotivní moment z celého filmu. Zbytkem jsem se zoufale pronudila a dospěla k závěru, že Fellini je pro mě velmi kontroverzní režisér. Z některých jeho filmů jsem unešena, jiné nemohu vystát právě kvůli jeho nesnesitelnému onanování nad vlastním zbytnělým egem. Nechci nikoho podezřívat, že vysoko hodnotí klasiku, ale konkrétně v tomto případě jsem dost přesvědčena, že hodně lidí nedokoukalo film do konce, ale z nějakého podivuhodného důvodu nechtějí přiznat, že se jim nelíbil. Sladký život považuji za jeden z nejpřeceňovanějších filmů všech dob. Jedna hvězdička za velmi pohledné herce v hlavních rolích to nezachrání. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Unikum Felliniho spočívá v tom, že na rozdíl od ostatních auteurů 60. let (Tarkovskij, Bergman, Antonioni) netíhl k zádumčivosti. Naopak coby vzorný exemplář italského temperamentu oslavoval život a široce se u toho usmíval. Navzdory této bujarosti nikdy nevybočil z ryzího umění. Dokonce se zdá, že Fellini našel zlatou lajnu mezi příběhem, estrádou, artem a modernou a provedl reprezentativní, málo viděnou syntézu. ____ Vazba filmu s neméně emblematickým 8 ½ je zřetelná. Jestliže ve Sladkém životu sledujeme oslavu, v 8 ½ přichází krize, či spíše kocovina, která po oslavě zpravidla následuje. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

U Felliniho platí výrok Věry Chytilové, že děj je úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Neuvěřitelná smršť dojmů, drobných údálostí, firurek, muziky a dialogů které volně plynou podobně, jako tomu bylo u Armacordu. Když nestíháte vnímat, jste zahlceni. To celé na prostoru 167 minut! Fellini opravdu není pro každého. Kdo není na tuto smršť vnitřně připraven, bude jí zaskočen. :o) ()

Trellíno 

všechny recenze uživatele

A to ještě s ušima odřenýma až do krve. Druhý pokus o pochopení proč většina lidí Felliniho tolik žere a opět se nějak uspokojení nedostavilo (minule mě těžce znudila Silnice). V hlavě mi tak zůstanou pouze vzpomínky na výbornou hudbu, desítky Anity Ekberg a štěk Lexe Barkera. Toť bohužel vše. Ale ještě Federica odepisovat nebudu. Poslední šanci mu dávám s 8 a 12. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Někteří lidé nevědí, o čem Sladký život vlastně po celé tři hodiny pojednává. A přitom je to patrné z každého propracovaného záběru, z každé mnohovýznamové, sladkou italštinou pronášené repliky a z každého mimického gesta, které bohémský, osudu odevzdaný paparazzi Marcelo Mastroianni na své charismatické tváři vykouzlí. Geniálně vystavěný a sladěný příběh, kde Fellini dokázal proměnit nespočet hořce symbolických scén díky jejich obrazové dokonalosti a všeobecně přístupném melodramatickém charakteru v ikonické a často citované momenty světové kinematografie. Blonďatá diva koupající se ve fontáně, zatímco zaslepený Marcello shání na její prosbu mléko cizímu koťátku, houfy novinářů, co jako otravné mouchy krouží kolem společenské smetánky, zneužívání opilé dívky k ponižujícímu tanci a konečně samotný závěr, kdy hrdina přes mořský příboj a křik svých společníků nerozumí slovům nezkažené mladé dívky a obrací se k ní zády, čelem ke své morální záhubě... To jsou všechno nádherné filmařské výjevy, na než se nezapomíná, a které samozřejmě tvoří přímo slastný, pardon, sladký divácký zážitek... 95% ()

Galerie (125)

Zajímavosti (27)

  • Tímto filmem přišla do historie moderního filmu revoluce nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal pozdvižení především prudkou, ale i rozporuplnou reakci, kdy jedni z katolické církve ho chválili a druzí mu udělili verdikt zapovězeného filmu nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou. Legie v USA mu dala známku A-4 (s výhradami morálně nezávadnými pro dospělé) podle nových dodatků z let 1957 a 1963, kdy si začala uvědomovat, že zaspala dobu a nekatolíci ji již považovali za směšnou organizaci. Též Správa kodexu byla velmi rozpolcená při posuzování filmu, ale žádná oficiální zakázání nenásledovala. (Zetwenka)
  • Ve Španělsku byl film kvůli cenzuře uveden až v roce 1981. (džanik)
  • Momentka z filmu, kde je na ní zachycena Anita Ekberg, zdobí obálku knihy „Zakázané filmy“ od Dawn B. Sova, vyšlou v roce 2005 i v České republice. (Zetwenka)

Související novinky

Zemřela herečka Anouk Aimée

Zemřela herečka Anouk Aimée

18.06.2024

Přihází smutná zpráva pro celý filmový svět. V úterý ve svém domě v Paříži zemřela jedna z ikon francouzské kinematografie, herečka Anouk Aimée. Bylo jí obdivuhodných dvaadevadesát let. Zprávu… (více)

Sen noci svatojánské s živým doprovodem

Sen noci svatojánské s živým doprovodem

05.06.2020

K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného  loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama