A loď pluje

No, nebavilo ma to. Vseobecne sa nebranim filmom bez deja, ale musia tam hrat svetoznami herci, musia byt kulisy a exteriery na urovni alebo musi byt film natoceny nejakou reziserskou legendou svetovej kinematografie. Fellini bol sice znamy v celej Europe, ba mozno aj vo svete, ale nebavilo ma to. Snahy o humor az prilis okate a opera ma xmrti nudi. 35 % (15.03.2016)

Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. (06.06.2007)

Strašně mě to moje hodnocení štve, ale nemůžu jinak. Felliniho filmy ve většině případů mám hrozně rád a to i ty jeho poetické, které jsou třeba jen sledem scének (Amarcord, Roma). Zatím ve všech u mě vždycky převládala pozitiva, ale tady je to poprvé naopak. Ta jednoduchost kulis fungovala třeba v Satyriconu, tam je geniální a navíc výrazným plusem, ale tady to působí spíš jen lacině a prvoplánově. Do toho celou dobu sledujeme plavbu (a zábavu) boháčů a aristokratů v luxusní lodi, přičemž všichni na ní jsou dobrosrdeční, hodní, veselí a snad i bezchybní. A po cca třech pětinách filmu se tam objeví srbští uprchlíci (jelikož se to odehrává na začátku první světové války) a skoro všichni boháči na lodi na ně reagují naprosto přívětivě a berou je jako "svoje vlastní". A mě to celé přišlo neskutečně mdlé a nudné jak vizuálně, tak "dějově". Prostě mě tady ta poetika hodně míjí a dost to kazí i ten fakt, že to celé vlastně je nepřiznaná pohádka. Od srdíčka hodní boháči, co takřka bez zaváhání pomáhají a okamžitě se přátelí s chudými... uf. To je dost mimo realitu. Kdyby to aspoň opravdu byla přiznaná pohádka (nebo fantasy svět, chcete-li), ale tohle se tváří jako příjemný poetický film stále však ukotvený v realitě. A tenhle můj dojem jenom potvrdilo závěrečných 15 minut, které sice jako jediné fungují po stránce té působivé Felliniho poetiky (zbytek filmu totiž opravdu vypadá, jako by se o jeho styl snažil nějaký jeho fanoušek), ale zase přijdou s SPOILER mindfuck tragédií, ve které jeden ze srbských uprchlíků hodí do té lodi (ano, do té, kde se nejen k němu, ale i k ostatním, chovali tak krásné) bombu a ta se následně potopí. KONEC SPOILERU Netuším, jestli je to podle nějakých skutečných událostí nebo je to celé fikce (což by v tomhle případě bylo horší), nicméně to je podpoří nefunkčnost celého tohohle filmu. Líbila se mi ta dvě operní čísla, úplný začátek docela taky, pak ještě posledních 15 minut a postava vypravěče, která mě tu jako jediná zaujala a dodávala filmu nějaký ten šmrnc + ta poslední scéna s ním je taky skvělá. Jinak tohle šlo ale dost mimo mě. Třeba to docení časem, jinak to pochopím, fakt netuším, ale teď se mi to nelíbilo, nezaujalo mě to a ačkoli jsem nikdy ani nemyslel na to, že se to někdy stane, musím nějakému Felliniho filmu dát dvě hvězdičky. Už mám před sebou jen Město žen (jeho údajně nejslabší film) a Sladký život (jeho nejslavnější film - který se nechávám záměrně na úplný závěr), tak doufám, že nic horšího než tohle už od něj neuvidím. 2* (22.07.2021)

Prakticky není filmu od Felliniho, který by mě vyloženě nenadchl aspoň několika konkrétními scénami... A loď pluje mi připomnělo, že je ale rovněž málo Felliniho filmů, které by mě nechaly stejně nadšeného od začátku do konce, vzhledem k tomu, že od jisté doby pan režisér často volil formu jakýchsi mozaik, kaleidoskopů, estrád, cirkusů a jiných atrakcí a nejednou tuhle formu s minimem příběhu natáhl i přes dvě hodiny (i zde). Přesto mě uvedl do transu úvodní sekvencí, která stylově zobrazuje postupný vývoj techniky filmu od němého obrazu, přes přidanou hudbu, mezititulky, komentář jedné postavy, dialogy a nakonec i barvy... Studiové kulisy obrovské lodě na mě dýchaly poutavou atmosférou, stejně jako hudební výstupy (včetně duetu ve hraní na sklenky!), vypravěč bavil, stejně jako další kinematografické odkazy a scénu s operními výstupy pro pracující dělníky na lodi asi budu mít déle v paměti (a hodně se mi líbila, přestože to vystoupení působilo na mě spíše kuriózně než úchvatně). Ve druhé polovině mě ale poněkud začaly nudit některé Felliniho oblíbeného záležitosti kolem italské smetánky a zápletka s chudými uprchlíky mě svým podáním příliš nechytla. Ač se v posledních minutách Fellinimu podařilo mě opětovně uvést do transu a zakončit tuhle lodní cestu nejen po stezkách kinematografie a umění výtečně, nemůžu se ubránit pocitu, že ten film se ve druhé půlce pro mě zbytečně rozplzl. [70%] (12.07.2024)

Od Felliniho po několika trpkých zklamáních a ztracených iluzí nikdy moc nečekám, nicméně zde překvapil více než příjemně. Asi proto, že mi více vyhovují fantaskní motivy než neorealistická východiska, nebo proto, že mám mimo jiné rád klasickou hudbu a nevyhýbám se ani opeře. Přestože jsou to všechno kulisy (k čemuž se film na samém závěru přizná) a moře je uděláno z balicí fólie (takové, jak se s ní krásně lupe, však to znáte:-), A loď pluje je nádherný film a pro mně osobně Felliniho nejlepší dílo. BTW, nevíte náhodou, jak chutná mléko zamilovaného nosorožce??? (31.10.2006)